Celou akci jsme ukončili v hotelovém baru. Tam fotografii štíra zahlédl číšník. Zbledl a rozechvěle konstatoval, že je very dangerous. Nato se vyptával, kde jsme štíra našli, a úplně ho neuklidnilo, ani když jsem mu řekl, že mimo hotelový komplex. Ujišťoval se, že jsme škorpióna zabili, a poté, co jsem konstatoval, že ne a že jsme milovníci přírody, na dlouhou dobu zmizel.

Jeho obavy byly do značné míry pochopitelné. Jak mi vzápětí potvrdili odborníci, šlo o druh Leiurus quinquestriatus, anglicky deathstalker (což by asi nejvýstižněji šlo přeložit jako smrtonoš) a česky štír nejjedovatější. Skutečně jde o nejjedovatějšího štíra světa, a když jsem i jenom četl o účincích jeho jedu, neměl jsem ani trochu dobré pocity. Deathstalker je zodpovědný za značnou část úmrtí v důsledku bodnutí štírem. Je sice pravda, že má celkem malou zásobu jedu a že (prý) bodne až v krajní nouzi, ale i tak se jeho obětí hlavně v zemích se špatnou lékařskou péčí občas stávají staří či nemocní lidé a bohužel také děti.

Následující večer už jsem hromadnou výpravu na štíry raději zrušil a namísto ní si vyhledával další informace o deathstalkerovi. A dozvěděl jsem se něco, kvůli čemu píšu i dnešní sloupek. Součástí jedu tohoto štíra je peptid o 36 aminokyselinách nazvaný chlorotoxin. O něm se zjistilo, že se přednostně váže na gliomové buňky – což umožnilo, aby se začalo pracovat na jeho využití při lepší diagnostice a dokonce i při léčbě glioblastomu. Tento velice agresivní a nebezpečný mozkový nádor je každoročně diagnostikován téměř třem stům tisícům lidí a bezmála čtvrt milionu jich každým rokem v jeho důsledku zemře. Přitom právě díky jedu deathstalkera by nemocní glioblastomem mohli dostat naději.

A tak hrozivě vyhlížející štír-smrtonoš nepředstavuje jenom potenciální nebezpečí, ale snad by mohl být i nesmírně užitečný statisícům, ne-li milionům nemocných.

Psáno pro MF Dnes