Po čtvrt století, den co den, v zimě i v létě, na slunci i v dešti, naváděl ten vcelku nenápadný pán auta návštěvníků na parkovací místa a za každé vybíral stanovený poplatek. Nejprve libru, pak dvě a nakonec celých pět liber. Jednoho dne však nepřišel. Onemocněl? Stalo se mu něco? Nikdo nevěděl.

Parkoviště však muselo být v provozu, a tak ze zoo zavolali na bristolský magistrát, ať jim pošlou někoho jiného. Tam nevycházeli z údivu. Proč by měli někoho posílat? Ať se zoo o své parkoviště stará sama!

Zkrátka a dobře, v zoo si mysleli, že parkoviště je provozováno magistrátem, zatímco na magistrátu byli přesvědčeni, že své parkoviště si spravuje zoologická zahrada sama. A tak se konečně přišlo na to, že ten docela nenápadný stárnoucí pán si tržby z parkovného nechával celých pětadvacet let pro sebe a pak s nimi pěkně po anglicku zmizel. Nejspíš někam do teplých krajin. Skandál!

Skandál? Ale ne! I když jsou milióny a milióny lidí po celém světě skálopevně přesvědčeny, že se vše odehrálo zhruba tak, jak jsem se tu pokusil převyprávět, ve skutečnosti jde o typickou městskou legendu. Jen dnes už nikdo neví, kde se vzala. Její kořeny snad sahají až k nějakému dávnému aprílovému žertu...

Přesto jsem na ten plánovaný seriál hodně zvědav.

Psáno pro MF Dnes