Po dvou samcích se nám pro Zoo Praha a Zoo Plzeň podařilo získat z německého Weltvogelparku Walsrode, který patří k hrstce zařízení, kde tyto nelétavé ptáky z Nové Kaledonie úspěšně chovají. Zda se naše samce podaří dopárovat právě z Walsrode nebo ze San Diego Zoo či z chovné stanice v Nové Kaledonii se ovšem teprve uvidí.

Jestliže jsem kagu chocholatého označil za „těžkou váhu“, nesmíte to samozřejmě brát doslova. Váží zhruba kilogram a podobá se drobnější volavce. Jeho výjimečnost spočívá v tom, že nemá žádný blízce příbuzný druh a je řazen do zcela samostatné čeledi a že patří – jak jsem zmínil – k ostrovním nelétavým druhům. Upomíná tak na všechny ty alky velké, dronte mauricijské či endemické chřástaly, které dnes už můžeme vidět jenom jako vycpaniny v muzeích (a to ještě v tom lepším případě). Ostatně i kagu chocholatý je ohrožený a v Nové Kaledonii – francouzském zámořském území v Tichém oceánu – žije již méně než tisíc posledních jedinců.

To všechno je samozřejmě důležité, ale kagu chocholatí vás uchvátí především svým vzhledem a chováním. Nikdy nezapomenu na první setkání s našimi dvěma samečky. Tihle svrchu šedě a zespodu světleji zbarvení ptáci s výraznýma velkýma očima se střídavě napřimovali, skláněli hlavy a na nich roztahovali velké, široké chocholky. Jeden odvážněji a druhý trochu opatrněji se ke mně pak přibližovali a zvláštními kvokavými hlasy si se mnou „povídali“. Opravdu velký zážitek!
Nemůžu se dočkat, až vám je na jaře, se zahájením další hlavní sezóny, také představíme.

Psáno pro MF Dnes