V supím chrámu

Vstup do chrámového komplexu na hoře v Tirukkalukundramu. Slovo označující orla či supa je ostatně i součástí starobylého názvu této lokality. Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Oněch 565 schodů na vrchol hory, k Šivovi zasvěcenému chrámu, se mi vycházelo hůř, než když jsem tu byl před dvaceti lety poprvé. Na místě samém se však nic nezměnilo. Bohužel ani to, že supi už k chrámu na obětiny předkládané kněžími nepřilétají. Připomínají je zde pouze dvě tři vyobrazení, která by bylo snadné vyložit tak, že zachycují nějakou náhodnou událost. Ve skutečnosti však dvojice supů mrchožravých patřila k chrámu odedávna. V Ilustrovaném průvodci po Jihoindické železnici z roku 1926 se lze dočíst, že úřední záznamy zachycují návštěvy „orlů“ na skále u chrámu do doby vzdálené téměř dvě stě let. Pozdější prameny pak dokládají, že supi mrchožraví hnízdili i přímo na chrámové budově na vrcholu hory.

Naposled se supi mrchožraví ve „svém“ chrámu objevili patrně roku 1994; jen pár let předtím, než jsem ho navštívil poprvé. Uvedený letopočet zavdává příčinu k domněnce, že i na mrchožrouty spojené s chrámem v Tirukkalukundramu dopadla velká krize, která vedla k téměř úplnému vymizení supů z Indie. Ta je spojována především s používáním diklofenaku k léčení dobytka, přičemž pro supy je tento preparát vysoce toxický. Na rozdíl od dalších druhů supů však v Indii supi mrchožraví a rovněž supi holohlaví začali ubývat později, a tak asi nemůžeme veškerou vinu přičítat jen diklofenaku. Bohužel faktem je, že početnost supa mrchožravého je dnes v Indii jenom pranepatrným zlomkem původních stavů – a že se ani přibližně neví, kolik jich do dneška vlastně zbylo.

Situaci ještě komplikuje skutečnost, že většinu Indie obývá místní poddruh supa mrchožravého - Neophron percnopterus ginginianus. Má tento indický mrchožrout šanci přežít? A vrátí se někdy supi do „svého“ chrámu? Obávám se, že bez lidské pomoci stěží. Základem pro záchranný program by se snad mohli stát jedinci tohoto poddruhu držení v lidské péči. V evropských zoo je jich ovšem jenom 22 a v indických podle všeho ještě méně. Byla by to ohromná práce s nejistým výsledkem. Ale stálo by za to, aby se do ní někdo pustil. Kdo ví, snad se dočkáme... Návrat supů mrchožravých by jednou mohl začít právě u chrámu v Tirukkalukundramu. To bych se těch 565 schodů pokusil zvládnout třeba i za dalších dvacet let!

Psáno pro MF Dnes