Moje zvíře roku

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  02. 01. 2018


Přesně před rokem jsem se chystal na zimní cestu do Mongolska. Koně Převalského, které jsem pak měl možnost v mrazivé Gobi pozorovat, byli skutečně úchvatní! Ve stejné době však nedaleko vypukla epidemie, jež postihla sajgy mongolské. Mor malých přežvýkavců během krátké doby srazil početnost těchto kriticky ohrožených antilop na méně než polovinu dosavadního stavu. Zbylo jich pouhopouhých pět tisíc jedinců.

Foto: Václav Šilha Foto: Václav Šilha

Katastrofa, která sajgy postihla, aktivizovala ochránce přírody v Mongolsku i v zahraničí. Rovněž v Zoo Praha jsme se rozhodli přispět k jejich ochraně. Jako první mělo přijít na řadu značení sajg telemetrickými obojky. Na jejich zakoupení a na financování vlastního satelitního sledování jsme z našeho sbírkového konta „Pomáháme jim přežít“ poskytli potřebné finanční prostředky.

Sajgy mongolské na mně velice silně zapůsobily už v létě, kdy jsem je na západě Mongolska viděl poprvé. Na tenkých nožkách, zdánlivě příliš slabých, než aby unesly jejich válcovité tělo, a s chobotovitými čenichy skloněnými k zemi budily dojem, jako by ani nepatřily do naší doby… Ale „zvířetem roku 2017“ se pro mne staly až na podzim, během jejich odchytu a obojkování.

Byl to neuvěřitelný zážitek! V nekonečné polopoušti naši mongolští kolegové nejprve vybrali mělkou proláklinu. V ní natáhli asi sto metrů sítě a pak se auty a na motocyklech rozjeli hledat sajgy. Spolu se dvěma místními ochránci přírody jsem čekal schovaný poblíž sítě a čas mi v hřejivých paprscích podzimního slunce pomalu ubíhal. Nevím přesně, jak dlouho to trvalo, než se k nám zdálky začalo nést troubení klaksonů. Za okamžik už jsme auta i motocykly zběsile poskakující po nerovném povrchu měli na dohled. Skrze teleobjektiv jsem uviděl, že před jedním z vozů divoce uhání sajga. Mohla běžet snad sedmdesátkou, možná i rychleji, když znenadání téměř v pravém úhlu odbočila. Neuvěřitelné! Nadjelo jí však druhé auto, kromě troubení jsem slyšel i křik. Pronásledovaná sajga byla náhle jen kousek od nás – a vběhla do sítě! Okamžitě k ní vyrazili oba připravení Mongolové, vyprostili ji a pak šlo všechno ráz na ráz. Během deseti minut přibližně dvouletá samička utíkala s telemetrickým obojkem na krku zpátky do polopouště.

Zdaleka ne každý pokus byl stejně úspěšný jako tento první, ale v průběhu několika dnů se stejným způsobem podařilo odchytit devět dalších sajg. Telemetrické obojky, jimiž byly označeny, od té doby poskytují data, která by měla pomoci nejen k jejich lepšímu poznání, ale také k účinnější ochraně. Věřme, že se je podaří zachránit.

 

Výstavu „Pomáháme jim přežít: Sajgy mongolské“ můžete navštívit v jurtě u výběhu koní Převalského v Zoo Praha. Na 18 snímcích zachycuje monitorování sajg v Mongolsku pomocí telemetrických obojků, které financovala pražská zoo.

 


V průběhu jediného týdne jsem zaznamenal hned dvě alarmující zprávy o slonech.

Vyzýváme z pohodlí svých domovů mnohdy velice chudé obyvatele Afriky, Jižní Ameriky i Asie, aby nekáceli své lesy. Sami však původní lesy nejenže už téměř žádné nemáme, ale nejsme schopni shodnout se ani na tom, jestli...




Přihlášení k newsletteru