Pravda o olgoji chorchojovi

Obraz Jiřího Housky

Jako první informoval o olgoji chorchojovi ve 20. letech minulého americký paleontolog Roy Chapman Andrews. Vyprávěl mu o něm tehdejší mongolský premiér. Dalších pár desítek let pak nebylo po olgoji chorchojovi ani vidu ani slechu a až ve 40. letech o něm napsal další paleontolog, tentokrát ovšem ruský a v beletristické knize. Ta se v překladu dostala i k nám a čeští záhadologové začali mýtus olgoje chorchoje usilovně a pečlivě pěstovat. Podařilo se jim to až do té míry, že někteří Mongolové dnes olgoje chorchoje označují za českou smyšlenku…

Písečný červ velikosti salámu, natož se záhadnou schopností zabít na vzdálenost několika metrů dokonce i člověka, ve skutečnosti nikdy neexistoval a neexistuje. Žádná české ani jiné expedici se ho nepodařilo najít a výpovědi údajných očitých svědků, kterým se obvykle rozvázal jazyk až po větším množství vodky, nelze brát vážně. Přesto mongolská pověrčivost a západní senzacechtivost musely mýtus olgoje chorchoje stvořit z nějakého reálného základu.

Co tedy mohlo být jeho předobrazem? Podle mého přesvědčení je jenom jedna možnost: Hroznýšek tatarský. Nepříliš známý druh hada, který vzácně žije také v některých oblastech Mongolska. Světe div se, hlavně v těch, kde by měl být i olgoj chorchoj. Přitom na rozdíl od jiných hadů, s nimiž se Mongolové mohou setkat, má hroznýšek silné, válcovité tělo, takže skutečně může připomínat červa – a to tím spíš, že po většinu roku je zavrtaný v písku. Na povrchu se objevuje jenom v době vrcholného jara a léta, kdy má vylézat také olgoj chorchoj…

To však nemění nic na faktu, že Jirkův obraz má své kouzlo. Mongolové se nad ním sice asi trochu pousmějí, ale současně jim určitě udělá radost. A předpokládám, že během aukce se o něj strhne lítý boj.

Psáno pro MF Dnes