Velká zářijová revoluce, Rothschild bez žirafy!

Žirafa severní núbijská, foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Díky týmu, který vedl Julian Fennessy, se téměř ze dne na den změnil pohled na žirafy. Namísto jednoho druhu jsme díky analýzám DNA začali rozlišovat čtyři druhy, mezi nimiž jsou stejně velké odlišnosti jako mezi hnědými a ledními medvědy. Z devíti dosavadních poddruhů jediného druhu žirafy některé formálně zanikly, jiné zůstaly a další povýšily na druhy.

Na téhle změně samozřejmě není podstatné to, že baron L. W. Rothschild po 113 letech přišel o „svou“ žirafu. Důležité je, že v žirafách konečně přestal být zmatek.

Devět žirafích poddruhů byl konstrukt badatelů 19. století, ve kterém nejenže bylo obtížné se vyznat, ale především v něj již téměř nikdo neměl důvěru. To komplikovalo i ochranu žiraf; mj. proto, že nebylo vždy jasné, kam kterou jejich populaci zařadit a jak se k ní zachovat.

Změna pohledu na žirafy však s sebou nese ještě další důležitý aspekt.

Dosavadní jediný druh má v Červené knize nejnižší statut „least concern“, málo dotčený. To je velmi optimistické hodnocení, protože v přírodě už zbývá jen asi devadesát tisíc žiraf, mnohem méně než například afrických slonů. Ale dejme tomu…

Jenže když namísto jednoho druhu žirafy máme nyní druhy čtyři, každý z nich je na tom zákonitě mnohem hůř. Z nově rozpoznaných druhů žiraf hned dva mají početnosti pod deset tisíc jedinců a zcela jistě si zaslouží zařazení mezi druhy zranitelné anebo rovnou ohrožené.

Až budeme 28. září křtít naši žirafí samičku, bude u ní tabulka s nápisem Žirafa severní núbijská a s informací, že zástupců jejího druhu žije v Africe posledních pět tisíc a poddruhu jen něco přes dva tisíce. Naší žirafce to sice bude srdečně jedno, ale nehledě na to, Fennessy a spol. odvedli opravdu dobrou práci. Experti z IUCN by teď měli vzít jejich publikaci a začít dělat změny v Červené knize.

Pro začátek.

Psáno pro MF Dnes