Starožitný popelník

Nečekané zjištění spojené s historií naší zoologické zahrady mi po ránu zvedlo náladu. Hned jsem na Facebook postnul dotaz, zda by někdo z mých virtuálních přátel o popelníku s Norou nevěděl. Určitě by se skvěle vyjímal na masivním psacím stole v kanceláři, kterou jsme nedávno vybavili zrenovovaným nábytkem po zakladateli pražské zoo profesoru Jiřím Jandovi!

Jak jsem se dočetl, popelník s medvědicí Norou vyráběla továrna na výrobu sanitární keramiky Ditmar¬Urbach v Trnovanech. Miloslav Burdátš ve svém článku dále píše: „Společnost svůj sortiment klozetů, umyvadel, pisoárů a bidetů dodávala stavebním firmám, takže s maloobchodním prodejem neměla zkušenosti. Přesto se jí podařilo to, po čem jiní toužili. Od Šumavy k Tatrám se prodával její výrobek.“ Úspěch popelníku vysvětluje Miloslav Burdátš kromě jeho nízké ceny především popularitou medvědice Nory: „Hnědého medvěda znali všichni, avšak bílého, polárního, málokdo. Leda čtenáři verneovek a cestopisů Roalda Amundsena.“

Jistě, sláva prvního v Československu chovaného medvěda ledního určitě souvisela s jeho krásou i „jinakostí“, ale troufám si tvrdit, že ji umocňoval i tehdejší zájem veřejnosti o polární kraje. Nora přišla do Zoo Praha z Cirkusu Karlas v roce 1932. Bylo to deset let po premiéře slavného filmu „Nanuk, člověk primitivní“, šest let poté, co Roald Amundsen přeletěl vzducholodí Norge severní pól, čtyři roky po vydání první knihy sepsané na základě vyprávění Jana Eskymo Welzla (přičemž další postupně následovaly) a rovněž čtyři roky po ztroskotání polární výzkumné vzducholodi Italia, na jejíž palubě byl i český fyzik František Běhounek. O ledním medvědovi tak všichni určitě mnohokrát slyšeli – a konečně dostali příležitost ho také vidět. Nora musela být zjevení, ztělesnění romantiky i dobrodružství – a keramický popelník, který ji zpodobňoval, měl ty nejlepší předpoklady stát se rozšířenýmsuvenýrem.

Sláva tohoto suvenýru přitom úplně nepohasla ani po desetiletích. „Byly doby, kdy různá vetešnictví měla na skladě i deset takových keramických medvědů,“ píše Miloslav Burdátš. „Situace se však změnila, když jistého zahraničního podnikavce napadlo vyvézt popelníky s medvědem do Spojených států. Tam je začal nabízet jako typický český keramický artefakt z meziválečného období. (…) Postupně popelníky vzaly do své nabídky téměř všechny aukční agentury a cena českého ledního medvěda stoupala. Dokonce se několikrát přehoupla i přes 500 dolarů, a to byl tehdy dolar za 35 korun. Do Česka se proto vydalo mnoho dalších podnikavců, aby také zakoupili dobře prodejný artefakt. Zákony trhu však platí neustále. Čím více ledních medvědů, tím nižší cena. Dnes už se asi žádný překupník nebude tahat s 20 centimetrů vysokým popelníkemna druhý konec světa.“ ochránce přírody i další přátelé – a že paní Irena V. mi jeden ze dvou exemplářů, které vlastní její rodina, nazítří přinese! Ten zájem mi udělal ohromnou radost a paní Ireně také touto cestou děkuji.

Když jsem se po důkladném pročtení článku zanedlouho vrátil k Facebooku, zjistil jsem, že popelník s Norou pro mne hledá slavný muzikant, Starožitný popelník s Norou mádnes čestné místo na psacím stole po profesoru Jandovi, který ve třicátých letech vedl pražskou zoo. Kdo ví; třeba právě na něm podepsal i kupní smlouvu na slavnou medvědici Noru.

Miroslav Bobek, psáno pro deníky VLP