Ptáci s velrybí hlavou

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  09. 09. 2010


Pražská zoo měla dlouho velké tajemství. Návštěvníkům a dokonce ani většině zaměstnanců nebylo přáno nahlédnout za oponu, která skrývala skupinu možná vůbec nejbizarnějších opeřenců na světě. Ptáků s velrybí hlavou.

Nyní se však opona konečně zvedne a všichni je uvidíme.  Koneckonců, právě proto byli z Tanzánie před lety dovezeni...

Od zítřka budeme mít všichni možnost obdivovat člunozobce africké.

Ve všech zoologických zahradách celého světa jich je pouze kolem čtyřiceti. Jsou tedy v jistém smyslu téměř stejně vzácnými chovanci jako kupříkladu panda velká.

Nikdy jsme neměli krásnější a bizarnější ptáky. Modrošedě zbarvení velikáni o výšce 120 centimetrů, s rozpětímkřídel zhruba dva a půl metru a především s ohromným zobákem, připomínajícím někomu hlavu velryby (odtud anglické jméno Whalehead, ruské kitoglav), někomu botu (anglické Shoebill, německé Schuhschnabel) anebo člun – to jsou oni. Ptáci, kteří mají v jídelníčku malé krokodýly. Ptáci, o kterých si Afričané vyprávěli a snad dodnes vyprávějí legendy...

V nové expozici ptačích mokřadů se představí jeden ze dvou našich párů - samec Korongo a samice Okomo. A protože páry člunozobců nežijí společně a setkávají se jen kvůli hnízdění, mají u nás Korongo i Okomo každý svůj prostor s jezírky a s porosty šáchoru, velmi podobný jejich domovským mokřadům v tropické východní Africe.

Přijďte! „Ptáci s velrybí hlavou“ bezpochyby vzbudí váš údiv a respekt.

 

Psáno pro pražskou mutaci týdeníku Sedmička

 


Na izolaci a charakterizaci pederinu prý bylo v 80. letech minulého století třeba nasbírat 25 milionů drabčíků Paederus fuscipes. Dnes je již možné tento jed syntetizovat v laboratoři. Foto Dragiša Savić

Letošní Návrat divokých koní jako by pronásledovalo deset ran egyptských. Jedna z nich postihla v kazašské stepi tři mé kolegy.

Foto: Ami Vitale

Tři snímky zachycují tři klíčové události letošního Návratu divokých koní. Pořídili je americká fotografka Ami Vitale, můj kolega ze zoo Oliver Le Que a já.




Přihlášení k newsletteru