Aktuálně ze Zoo Praha

Djakhaling je nevelká vesnice ztracená v buši na východě Senegalu. Prožil jsem v ní mnoho výjimečných okamžiků a její obyvatele pokládám za své přátele.

Vsadili jsme na švába. Sice je to šváb harlekýn, ale přece jenom šváb. Navíc měří dva metry. No, aby ne, když jsme ho dali na billboardy.

Když s něčím přijde Ridley Scott, stojí to za pozornost přinejmenším proto, že má na kontě filmy jako je Vetřelec, Thelma a Louise nebo Blade Runner (ten hlavně).

„A vážně jsi sebou nic neměl?“

Restaurant pana Žohy je výhradně pro zvané. Jedině proto se o něm nepíše v novinách, neobjevuje se v turistických průvodcích a nevysílala se z něj ještě žádná kuchařská show.

Mongolský vojevůdce Čingischán v podání Omara Sharifa se na anglickém plnokrevníkovi prohání po vápencových skalách Balkánu – asi tak bych shrnul své první dojmy z klasického amerického velkofilmu, který byl natočen roku 1965 a který minulý týden uvedla ČT2.

Dnes jsem se znovu vrátil k jedné ze svých nejmilejších knih. Téměř šest let, ode dne, kdy vyšla, to dělávám pravidelně. Tu a tam začnu listovat jejími 447 tuhými stranami velkého formátu a nechávám se unášet jejich krásou i svou fantazií. Dávno mě opustil provinilý pocit něčeho nepatřičného....

V pražské zoo už od jara roku vybíráme staré mobilní telefony. Za každý od recyklační firmy Rema Systém dostáváme 10 korun, které investujeme do vybavení pro strážce pralesní rezervace Dja v Kamerunu. Nyní se zvolna blížíme k hranici deseti tisíc vybraných mobilů.

Našli jste Káču? Dříve velmi častý dotaz nyní padne už jenom občas.

Poněkud mě to znepokojuje, ale letošní Ig Nobelovy ceny – žertovné nobelovky určené největším nesmyslům a podivínům – mě nejen pobavily, ale některé práce, které jimi byly oceněny, jsem shledal přinejmenším zajímavými.

Dočetl jsem se, že v jednom obchodním řetězci se vánoční zboží začne prodávat už od října. A kdyby jen to. Mluvčí jiného řetězce na to kontroval prohlášením: „Naše společnost začala svůj prvotřídní sortiment vánočních cukrovinek nabízet již od 26. srpna!‘“ Poté ještě dodal, že...

Svého času jsem napsal pohádku o tom, jak gorily vyzrály na pytláky. Dva gorilí „kluci“ v ní nechtějí připustit, aby kvůli řádění pytlácké bandy museli opustit svůj prales. Proto vymyslí, jak pytláky nalákat do cesty vyplašeným slonům...

Z borových lesů plných borůvek jsme s dětmi vyšli na stráň nad Miletínem. Odtamtud už jsme do městečka pokračovali po naučné stezce věnované zdejšímu rodákovi Karlu Jaromíru Erbenovi a na náměstí stanuli pod jeho pomníkem.

Pražská zoo měla dlouho velké tajemství. Návštěvníkům a dokonce ani většině zaměstnanců nebylo přáno nahlédnout za oponu, která skrývala skupinu možná vůbec nejbizarnějších opeřenců na světě. Ptáků s velrybí hlavou.

Koncem června jsem měl čest být jedním z těch, kdo ve Stavovském divadle předávali Ceny Ď. „Ď“ jako poděkování za nezištnou pomoc potřebným či za podporu veřejně prospěšných institucí.

Tvrdé a měkké. Rozumí se „y“ a „i“. Je pro mě nemyslitelné, že by se bez nich mohla čeština obejít.

Letu Air France z Doualy do Mnichova, kterým jsem přednedávnem cestoval, by měl být věnován další díl cyklu Letecké katastrofy.

První víkend od začátku roku, který jsem strávil na chatě - a hned se děly důležité věci. V sobotu večer se narodilo první letošní mládě žirafy Rotschildovy a vzápětí vypukly vášně u varanů komodských. Něco neuvěřitelného! I poučného, řekl bych...

Starožitník na tržišti v Yaoundé měl bezbřehou snahu mi cokoli prodat. Nakonec zpod polic vytáhl zelenou armádní přilbu. Po obvodu ji zdobily výrazné prolisy a vepředu nesla trojbarevný znak. Výraznější poškození měla jen na vrcholku - jako by tam patříval bodec. Díky tomu mi připomněla prastaré...