Webová výstava: Společně pro Austrálii

Společně pro Austrálii

Kde pomáhají prostředky ze sbírky Zoo Praha

Připravili: 
Miroslav Bobek, Malvína Kahleová, Marek Václavík

Vernisáž výstavy proběhla 30. července 2022 v Zoo Praha

 

 
Požáry, které v Austrálii trvaly od podzimu 2019 až do jara 2020, byly zvláště ničivé a způsobily bezprecedentní škody. Na snímku je pohled do Národního parku Kosciuszko dva roky poté...
Ve snaze pomoci postižené australské přírodě nezůstali stranou ani občané České republiky a do sbírky organizované naší zoologickou zahradou postupně přispěli 23 272 000 Kč.

 

Symbolem australských požárů se pro svět stali koalové. Konkrétně tomuto koalovi, který byl v ošetřování v Melbourne Zoo, poranil požár vedle tlapek také oči.
Právě ve prospěch péče o popálené či jinak poraněné jedince odešla prostřednictvím Zoo Praha finanční podpora pro Zoos Victoria, Adelaide Zoo či organizaci WIRES.

 

Na pomoc do Healesville Sanctuary, která je součástí Zoos Victoria, jsme v únoru vypravili chovatelku Zoo Praha Kateřinu Hejnou. Zde je ve veterinární ordinaci, ale pro koaly s popálenými tlapkami, kteří se tak nemohli nakrmit sami, také připravovala „kašičku“ z eukalyptových listů a podávala jim ji. Vypomáhala rovněž s péčí o další zvířata.

 

Popálená tlapka koaly Mickeyho, který byl v péči Healesville Sanctuary. Mickey byl asi nejznámějším pacientem v Healesville Sanctuary, i když podobných případů tam bylo mnohem víc. Pro popálené koaly byla využívána nejen stávající zařízení, ale také byly urychleně vybudovány nové ubikace. Vyléčením koalů pak začínala další náročná práce – jejich vracení do přírody.

 

Noční vypouštění zvířat přivezených vojenským letadlem během požárů rezervace do Mt. Rothwell nedaleko Melbourne. Mt. Rothwell je oploceným ostrůvkem o ploše 453 hektarů, kde jsou původní druhy australské fauny chráněny před liškami, kočkami a dalšími zavlečenými druhy. Toto ochranářské zařízení obdrželo rovněž podporu ze sbírky Zoo Praha.

 

Jižní klokan skalní v Mt. Rothwell, kde žije naprostá většina zbývajících jedinců této „evolučně významné jednotky“ uvedeného druhu. K dalším vačnatcům, pro které je rezervace Mt. Rothwell velmi důležitá, patří kunovec tečkovaný – nachází se zde významná část pevninské populace a navíc v rámci rezervace funguje chovná stanice.

 

V Mt. Rothwell jsme financovali například nákup traktoru s hasicím zařízením. Prostředky získané sbírkou tak sloužily nejen při bezprostřední pomoci zvířatům postiženým požáry, ale jsou z nich podporována i vybraná chráněná území a projekty na záchranu ohrožených druhů australské fauny, jejichž již tak špatnou situaci požáry ještě zhoršily.

 

Prostředky ze sbírky Zoo Praha významně přispěly ke vzniku Widgewah Conservation Reserve v oblasti Mt. Rose. Prozatím osmdesátihektarový prostor ochráněný ploty před ferálními predátory (ale díky speciálním brankám přístupný vombatům) by se měl postupně rozšířit až na pět set hektarů. Aktuálně zde probíhá výsadba 35 tisíc stromů.

 

Vakoplch trpasličí žije skrytě ve vysokých polohách Australských Alp (oblast jeho výskytu je zachycena na panelu č. 2). Před požáry přežívalo posledních zhruba 2 500 jedinců, navíc v oddělených populacích. Kromě opatření v oblasti jeho výskytu by pro vakoplcha mohla být cestou k záchraně také translokace části jedinců do chladných a vlhkých nížinných lesů.

 

Zoo Praha významně podpořila výstavbu chovného a introdukčního centra pro vakoplchy trpasličí. To se nachází několik set kilometrů od oblasti jejich výskytu, v Secret Creek Sanctuary poblíž městečka Lithgow. Při jeho otevření v něm bylo prvních čtrnáct vakoplchů, kteří by měli vytvořit základ populace určené k vypouštění do přírody.

 

A toto je jedno z míst v Secret Creek Sanctuary, které by vakoplši trpasličí měli v budoucnu osídlit. Celý projekt jejich translokace vychází z paleontologických poznatků, jež ukázaly, že v minulosti vzdálené miliony a miliony let téměř identičtí vakoplši žili právě v chladných a vlhkých nížinných lesích. Na rozdíl od horského prostředí zde však například nebudou upadat do zimního spánku...

 

Dalším ohroženým druhem, jehož situaci ještě zhoršily požáry, je ikonická žabka paropucha corroboree. Na jediné zbývající lokalitě v Australských Alpách žilo ve volné přírodě jen asi padesát jedinců. Nadějí pro tohoto výjimečného obojživelníka je chov v zoologických zahradách, odkud může být
dotována volně žijící populace.

 

Ze sbírkového konta Zoo Praha byl podpořen jednak chov paropuch corroboree v Melbourne Zoo, která pro ně vybudovala speciální chovná zařízení, a jednak znovuvybudování přírodních útočišť přímo v Národním parku Kosciuszko, jež byla z valné části zničena požáry. Na snímku pohled do zázemí Melbourne Zoo, které bylo díky Zoo Praha vybaveno mimo jiné speciálním osvětlením.

 

Paropuchy corroboree v přírodním útočišti v Národním parku Kosciuszko. Třebaže se přes tato zařízení přehnaly ničivé požáry, část paropuch, které dostaly druhové jméno podle tradičních setkání Austrálců, přece jen pod kameny přežila. Hlavní příčinou razantního úbytku této drobné žáby je nákaza chytridiomykózou doprovázená změnami prostředí a patrně i klimatu.

 

Australský ochránce přírody James Hunter u jednoho z nových přírodních útočišť, ve kterých v Národním parku Kosciuszko žijí paropuchy corroboree a jejichž výstavbu podpořila Zoo Praha ze svého sbírkového konta. Nově vybudované objekty jsou nejen modernější, než byly předchozí, ale po zkušenostech s požáry v letech 2020 až 2021 jsou již vybavovány i hasicími zařízeními.

 

Kriticky ohrožená vakomyš Aitkenova je jedním z endemických druhů Klokaního ostrova, který bývá označován jako australské Galapágy. Rovněž do chráněných území na Klokaním ostrově směřovala významná pomoc z Prahy, která byla využita zejména na ochranu místních ohrožených druhů před ferálními predátory a také na opatření proti šíření fytoftorové kořenové hniloby.

 

Tunely vybudované na Klokaním ostrově jako náhradní kryt pro vakomyši Aitkenovy, ale i další drobné živočichy. O přirozený kryt je totiž připravily požáry a mohly by se tak stát snadnou obětí predátorů, zejména zdivočelých koček. Tyto tunely současně spojují části nespálené vegetace, aby se drobní živočichové mohli pohybovat krajinou a hledat si nejvýhodnější místa.

 

Krátkokrčka hnědavá byla popsána již roku 1839, ale znovu se ji podařilo nalézt až v 50. letech 20. století na předměstí Perthu. Nikde jinde již objevena nebyla a její početnost v přírodě klesla dokonce na pouhých 30 jedinců. Když v únoru 2021 sežehl požár jednu z klíčových rezervací, podpořila Zoo Praha nákup inkubátoru do Adelaide Zoo. Vylíhla se v něm již řada mláďat této želvy.

 

Více informací o sbírce na pomoc australské fauně a brožura ke stažení