Uncategorised
Ibis skalní (Geronticus eremita)
Všichni ibisové mají typický dlouhý, mírně dolů ohnutý zobák, který je pro ně velice užitečným nástrojem při obstarávání potravy. Ibis skalní má černé peří s kovovým leskem, péřový límec a červenou lysou hlavu. Také nohy a zobák jsou červené
Foto: Archiv Zoo Praha
| Třída | Ptáci (Aves) |
|---|---|
| Řád | Veslonozí (Pelecaniformes) |
| Čeleď | Ibisovití (Threskionitidae) |
| Rozšíření | Afrika, Evropa (jižní Maroko, Sýrie, polodivoce v Turecku, Španělsku a Rakousku) |
| Biotop | poušť a polopoušť, travnaté území, hory (skály, stepi, polopouště) |
| Potrava | rostliny i živočichové (bezobratlí, především saranče a kobylky, menší obratlovci, části rostlin) |
| Rozměry | délka 70–80 cm, rozpětí křídel 125–135 cm, hmotnost 1–1,5 kg |
| Rozmnožování | počet vajec 2-4, inkubace 24–28 dní |
Zajímavosti
IBISOVÉ OBECNĚ: již ve starém Egyptě byl ibis považován za posvátného ptáka. Všichni ibisové mají typický dlouhý, mírně dolů ohnutý zobák, který je pro ně velice užitečným nástrojem při obstarávání potravy. Žijí totiž v blízkosti vod a v mokřinách, kde pátrají po drobných živočiších. IBIS SKALNÍ: hnízdí v koloniích o 3–40 párech na skalních římsách, dříve často také na vysokých starých budovách, kostelech a věžích. Pohlavně dospívají ve třetím roce, ale většinou zahnízdí až v šesti letech. Dožívají se věku okolo 25 let.
Ochrana
Ohrožený druh
Chov v Zoo Praha
Ibisy skalní chováme od roku 1985, první odchov se podařil v roce 1992. Bohužel velice neblahý dopad měla povodeň v srpnu 2002, kdy většina ibisů nepřežila stresovou situaci spojenou s evakuací. Situace se začala zlepšovat po roce 2005, kdy byli ptáci umístěni v nové voliéře Africké skály. První popovodňová mláďata byla odchována v roce 2006 a další následovala.
| Umístění v Zoo Praha | Voliéry pod skalou |
|---|
Sociální sítě
