Douglaska tisolistá
(Pseudotsuga menziesii)
Původ a rozšíření:
Západ Severní Ameriky – Skalisté hory a podél pobřeží Tichého oceánu, od Britské Kolumbie (Kanada) po Mexiko. Do Evropy se dostala v roce 1827, nejstarší douglasku v ČR spatříte v arboretu Americká zahrada v Chudenicích – byla vysazena v roce 1842.
Popis:
Statný stálezelený jehličnan s široce kuželovitou korunou, vzhledově se podobá smrkům a jedlím. Dorůstá 40- 60m. Ve vlhkých přímořských pralesích své domoviny dosahuje až do výšek kolem 100m s průměrem kmene až 5 m. Borka na mladých kmenech zelenošedá, hladká s pryskyřičnatými puchýřky, s věkem se mění v hluboce vrásčitou, korkovitou. Pupeny jsou šupinovité, světle hnědé, špičaté a slabě smolnaté (podle toho ji rozpoznáte od jedle).
Jehlice - měkké, svěže zelené až tmavozelené, uspořádané většinou ve dvou řadách, na větvičku přisedají terčíkem. Na spodní straně mají 2 bělavé pruhy. Při rozemnutí voní po kafru (někdo uvádí po citrusech). Kvete na dvouletém dřevě jednopohlavními květy. Samčí šištice protáhlé, válcovité, žlutooranžové, samičí zelené.
Šišky – nerozpadavé, převislé, světle hnědé, 6-10 cm dlouhé, válcovité. Jsou pro ně typické trojcípé podpůrné šupiny, které ze šišky vyčnívají směrem dolů.
Zajímavost:
Ve své domovině oblíbený vánoční stromek a důležitá hospodářská dřevina. Svého času největší producent dřeva v USA. Dřevo je velmi pevné a používá se pro tesařské konstrukce velkých rozponů. Éterický douglaskový olej je používán v aromaterapii.
Pěstování:
Upřednostňuje živné, neutrální nebo slabě kyselé, propustné a vlhké půdy. V zamokření nebo přílišném suchu neroste. Nejlépe se jí daří v oblastech s vysokou vzdušnou vlhkostí. Polostinná dřevina (proto ani v zastínění neshazuje spodní větve). Silným větrem může být polámána. Vzhledem ke svým rozměrům se hodí pouze do rozsáhlých parkových a krajinářských úprav.
Douglaska tisolistá ´Glauca´
(Pseudotsuga menziesii var. glauca)
Původ a rozšíření:
Tzv. horská douglaska. V horských regionech areálu rozšíření původního druhu vystupuje až do výšek kolem 3000 m.n.m.
Popis:
Roste pomaleji, výška málokdy přesáhne 35 m. Jehlice zabarveny do sivomodra. Šišky jsou o něco menší (do 6-7 cm), podpůrné trojcípé šupiny z ní vyčnívají do stran (na rozdíl od původního druhu).
Adax (Addax nasomaculatus)
Světlé zbarvení srsti adaxe napovídá, že žije v poušti, vyprahlé krajine plné kamení a písku, daleko od vody.
Třída | Savci (Mammalia) |
---|---|
Řád | Sudokopytníci (Artiodactyla) |
Rozšíření | Afrika (původně celá Sahara, dnes malé území v Nigeru) |
Biotop | poušť a polopoušť (kamenité i písčité pouště) |
Potrava | části rostlin (byliny, listy keřů, tráva) |
Rozměry | Délka těla 1,2–1,8 m, délka ocasu 25–35 cm, výška v kohoutku 1–1,1 m, hmotnost 60–125 kg |
Rozmnožování | Březost 257–264 dny, počet mláďat 1 |
Zajímavosti
K nehostinnému prostředí je skvěle přizpůsoben. Nepotřebuje totiž pít každý den, protože dokáže hospodařit s vodou obsaženou v potravě. Navíc jsou adaxové aktivní za soumraku a v noci, kdy putují krajinou za potravou od jednoho ostrůvku rostlin k druhému; den tráví obvykle odpočinkem, ukrytí ve stínu izolovaných ostrůvků stromů. Široká kopyta zabraňují adaxům, aby se při chůzi probořili do sypkého podkladu. Adaxové se sdružují do málo početných, pevně semknutých skupin, ve kterých samce od samic jen těžko poznáte – spirálovité rohy mají totiž obě pohlaví. Mláďata se rodí hnědavá a teprve ve věku několika měsíců se začínají zbarvovat jako dospělí.
Ochrana
Kdysi žili adaxové téměř na celém území Sahary, za posledních sto let jich však drasticky ubylo a dnes přežívá posledních pár desítek jedinců na malém území v Nigeru. V zoologických zahradách se jim naštěstí daří, a tak bylo možné přistoupit k pozvolnému navracení zvířat odchovaných v lidské péči zpět do přírody. Svůj odchov do těchto programů poskytla i pražská zoo.
Chov v Zoo Praha
Pražská zoo chová adaxy od roku 1979.
Umístění v Zoo Praha | Pláně |
---|
ABECEDNÍ REJSTŘÍK
A
B
C
Č
D
Ď
E
F
G
H
I
J
K
L
M
N
O
P
R
S
Skalník sundský (modravec sundský)
Slavík Kaliopin (slavík kaliopa)
Š
T
U
Ú
V
W
Z
Ž
Světadíly
Afrika
Čírka hottentotská (diamantová)
Pískomil tlustoocasý (kyjochvost)
Zlatohlávek konžský (Z. skvrnitý)
Zlatohlávek smaragdový kamerunský
Asie
Koroptev hnědoprsá (pruhokřídlá)
Parmička černoskvrnná (vláknoploutvá)
Skalník sundský (modravec sundský)
Slavík Kaliopin (slavík kaliopa)
Sojkovec zlatokřídlý (S. šupinkatý)
Austrálie
Evropa
Jižní Amerika
Severní Amerika
v přírodě nežije
ZOOPRAHA.CZ
Zvířata a expozice
- Lexikon zvířat
- Pomáháme jim přežít
- Kam v zoo
- Expozice mimo areál zoo
- Zoo v číslech
- Zvířecí osobnosti
- Zvířata se učí
Multimédia
Kontakt
- Zoologická zahrada hl. m. Prahy
U Trojského zámku 120/3
171 00 Praha 7
Tel.: +420 296 112 230
Datová schránka ID: es6fem5
e-mail: pr@zoopraha.cz
Press
Partneři Zoo Praha
Ostatní