(Populus alba)

Původ a rozšíření:
Náš domácí druh. Rozšířen ve střední a jižní Evropě, severní Africe. Malá, přední a střední Asie až po Himálaj a západní Sibiř. V Severní Americe, kam byl dovezen v roce 1784, zdomácněl.

Popis:
Velké stromy s rozložitou korunou a mohutným kmenem. Dorůstá výšky 30-35 m, průměr koruny nezřídka dosahuje 25 m. Kmen může mít i 2 m v průměru. Borka zůstává výrazně světlá, šedozelená až bělavá až do vysokého věku. U starších stromů ve spodní části kmene tmavne a rozpukává ve svislých prasklinách. Letorosty jsou zelenošedé, pokryté vrstvou bělavé „vlny“. Pupeny střídavé, pýřité, světlekaštanově hnědé.
Listy - na líci zelené lesklé, na rubové straně běloplstnaté. Jejich tvar se liší – nedlouhých výhonech vyrůstají listy laločnaté dlouhé 4-12 cm, na kratších větvičkách mají listy tvar okrouhlý, vejčitý s hrubě zubatým okrajem.
Květy - všechny topoly jsou dvoudomé rostliny (= jen samčí a jen samičí jedinci). Samčí i samičí květy mají jehnědovitý tvar.
Plody (jen na samičích rostlinách) - uspořádány v 5-10 cm dlouhých jehnědách s velkým množstvím ochmýřených semen.
Kvete: březen a duben.

Podzimní zbarvení:
Listy opadávají v časném podzimu, nijak výrazně nevybarvují, do žluta.

Zajímavost:
Patří k nejrychleji rostoucím dřevinám. Přestože dokáže dorůst úctyhodných rozměrů, v nepříznivých podmínkách se vyskytuje pouze ve formě keře. Pyl a semena jsou poměrně alergenní.
Na půdu nemá velké nároky, dle nároků na vláhu jsou rozlišovány dva ekotypy – tzv. linda lužního lesa s velkými nároky na vlhkost a dostupnost vody, odolávající i dlouhodobému zamokření a tzv. linda stepní, která roste i na výsušných místech. Obecně je topol bílý světlomilnou dřevinou, přistínění snesou jen mladé rostliny. Má velkou toleranci k zasolení půdy. Pro své bělavé zbarvení kmene a listů, které upoutá již na dálku, je topol bílý oblíbený v sadovnictví a krajinářství.