Bříza bílá

Listnaté dřeviny

Zoo Praha  |  14. 04. 2017


(Betula pendula) Původ a rozšíření:
Evropa - na sever až k polárnímu kruhu, na jih po Pyreneje a Apeniny, Rusko (kromě arktických oblastí) až k pobřeží Pacifiku, Malá Asie, Korea a Japonsko. Introdukovaná i do Severní Ameriky. Popis:
Listnatý strom, výška 20– 25 (30) m. Koruna vejcovitá, vzdušná a nepravidelná, s převisajícími větvemi. Borka v mládí hladká, žlutavá až načervenalá, starší bílá, odlupující, ve spodní části kmene rozpukává, borkovatí a černá. Letorosty tenké, převislé, hnědé, bradavičnaté. Pupeny střídavé.
Listy - opadavé, trojúhelníkovité až kosočtverečné, okraje hrubě 2x pilovité, na brachyblastech obvykle po dvou.
Květy - jednopohlavné jehnědy po 2–3 na koncích větví, převislé, samčí dlouhé 3–7 cm na loňských větvích, samičí 1–2 cm na letorostech a zpočátku vzpřímené.
Plod - nažky.
Kvete: duben - květen. Podzimní zbarvení:
Žlutozelené. Zajímavost:
Dřevo se používá v nábytkářství, je ohebné, cenné jsou dýhy ze spodních částí kmenů. Suchou destilací dřeva a kůry vzniká březový dehet využívaný ve farmacii a k napouštění kůží k nepromokavé úpravě. Listy obsahují vitamíny A a C, saponiny, silice a minerální látky, využívají se ve farmacii a kosmetice. Mladé listy mají diuretický účinek. Rašící bříza roní sladkou šťávu vhodnou k výrobě sirupu. Tradiční je výroba košťat z proutí. Pěstování:
Silně světlomilná, nesnáší přistínění, krátkověká. Velmi mrazuvzdorná. Nenáročná dřevina, často pionýrská, využívá se i k rekultivacím. Roste i na extrémních stanovištích, ve vlhku, suchu, v teplých i chladných polohách. Citlivá na posypové soli. Pyl je alergenní. Pro použití v parcích a zahradách vyšlechtěno několik kultivarů.  

(Betula pendula)

Původ a rozšíření:
Evropa - na sever až k polárnímu kruhu, na jih po Pyreneje a Apeniny, Rusko (kromě arktických oblastí) až k pobřeží Pacifiku, Malá Asie, Korea a Japonsko. Introdukovaná i do Severní Ameriky.

Popis:
Listnatý strom, výška 20– 25 (30) m. Koruna vejcovitá, vzdušná a nepravidelná, s převisajícími větvemi. Borka v mládí hladká, žlutavá až načervenalá, starší bílá, odlupující, ve spodní části kmene rozpukává, borkovatí a černá. Letorosty tenké, převislé, hnědé, bradavičnaté. Pupeny střídavé.
Listy - opadavé, trojúhelníkovité až kosočtverečné, okraje hrubě 2x pilovité, na brachyblastech obvykle po dvou.
Květy - jednopohlavné jehnědy po 2–3 na koncích větví, převislé, samčí dlouhé 3–7 cm na loňských větvích, samičí 1–2 cm na letorostech a zpočátku vzpřímené.
Plod - nažky.
Kvete: duben - květen.

Podzimní zbarvení:
Žlutozelené.

Zajímavost:
Dřevo se používá v nábytkářství, je ohebné, cenné jsou dýhy ze spodních částí kmenů. Suchou destilací dřeva a kůry vzniká březový dehet využívaný ve farmacii a k napouštění kůží k nepromokavé úpravě. Listy obsahují vitamíny A a C, saponiny, silice a minerální látky, využívají se ve farmacii a kosmetice. Mladé listy mají diuretický účinek. Rašící bříza roní sladkou šťávu vhodnou k výrobě sirupu. Tradiční je výroba košťat z proutí.

Pěstování:
Silně světlomilná, nesnáší přistínění, krátkověká. Velmi mrazuvzdorná. Nenáročná dřevina, často pionýrská, využívá se i k rekultivacím. Roste i na extrémních stanovištích, ve vlhku, suchu, v teplých i chladných polohách. Citlivá na posypové soli. Pyl je alergenní. Pro použití v parcích a zahradách vyšlechtěno několik kultivarů.