Bohumil Král nás navždy opustil, zůstane v našich vzpomínkách

RNDr. Bohumil Král, CSc. (4. 1. 1941 – 13. 11. 2020). Foto: Vladimír Motyčka, Zoo Praha

Dohromady nás svedl společný zájem o herpetologii. Jako účastník ustavujícího zasedání v roce 1973 se Bohumil Král zasloužil o založení Herpetologické sekce Zoologické společnosti při ČSAV, takže já – v té době student gymnázia posedlý herpetologií – jsem na něj pohlížel s patřičnou úctou. Běžel čas a vedle společného obdivu k říši plazů a obojživelníků nás začala spojovat i profesní spolupráce. Postupně vzniklo také naše desítky let trvající přátelství, během kterého se radikálně měnil náš obor, okolní svět i my sami, ale ono samotné zůstávalo.

Bohumil Král se narodil 4. ledna 1941 v Praze. V roce 1963 dokončil pod vedením zoologa doc. RNDr. Waltra Černého na katedře systematické zoologie studium na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze (kde mu byl rovněž v roce 1984 udělen doktorát) a následně získal interní vědeckou aspiranturu v Ústavu pro výzkum obratlovců ČSAV v Brně, kterou ukončil obhajobou kandidátské práce v roce 1969. Jako odborný stážista pobýval v Německu (NSR), Jugoslávii a Polsku.

Život Bohumila Krále zásadně ovlivnila příležitost pracovat ve vzdáleném sovětském výzkumném centru Akaděmgorodok poblíž Novosibirsku, odkud se pak pracovně dostal i na tehdy velmi těžko dostupná místa. S napětím jsem očekával, s jakými zážitky se vracel domů. Nebylo jich málo – pobýval v civilizací tehdy téměř nedotčeném království tygrů ussurijských v oblasti Sichote-Aliň, ve středoasijských pouštích i jinde, vždy věrný i milované herpetologii, takže zpět domů přivážel pozoruhodnou dokumentaci herpetofauny navštívených míst. Využíval tento materiál k atraktivním přednáškám na řadě herpetologických zasedání, jejichž byl aktivním účastníkem. Byl oblíbený pro svoji přátelskou povahu, smysl pro humor, dobrosrdečnost a vypravěčské schopnosti. Jeho příběhů a anekdot přivezených z pobytu v Sovětském svazu, vyprávěných občas brilantní ruštinou, jsme se na takových setkáních nemohli nabažit. Podobně tomu bylo i později, když dostal možnost pracovat na exotické Kubě, což bylo dalším významným milníkem jeho života, a vracel se nabitý zážitky – herpetologickými i těmi ostatními.

Rok 1987 byl pro Bohumila Krále zásadním mezníkem. Opustil akademickou dráhu a začal pracovat jako hlavní zoolog v Zoo Brno. V roce 1989 přešel jako zoolog do Zoo Praha. Tam se sešly naše profesní cesty. Ve stejném roce jsem začal pracovat na etologickém pracovišti Fyziologického ústavu ČSAV detašovaném v pražské zoologické zahradě. Následujícího roku se Bohumil Král stal ředitelem Zoo Praha, pod níž jsem pak i s příslušným pracovištěm přešel také já.

Byla to doba velkých změn. Bohumil Král měl nesmírné zásluhy na včlenění Zoo Praha (a jako tehdejší prezident Unie českých a slovenských zoologických zahrad i dalších československých zoo) do mezinárodního společenství zoologických zahrad. Díky svému bezprostřednímu, přátelskému a srdečnému vystupování si rychle získal mnoho přátel mezi tehdejšími řediteli a dalšími pracovníky mnoha zahraničních zoo, jak jsem mohl ocenit při našich společných cestách po světě zoologických zahrad. Byl u vzniku Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (1992) a úspěšně do ní integroval Zoo Praha a získal pro ni důležité mezinárodní pozice a mezinárodní chovné programy. Byl členem Mezinárodní unie ředitelů zoo a zasloužil se o přijetí Zoo Praha do nástupnické Světové asociace zoologických zahrad a akvárií. Chápal nutnost mezinárodní spolupráce zoo a nezbytnost aktivní angažovanosti při budování mezinárodních vztahů. Prosazoval zapojení zoo do ochrany ohrožených druhů v přírodě a otevřel spolupráci s IUCN – např. při ochraně vzácných druhů leguánů. Se stejným pochopením navázal na odkaz někdejšího dlouholetého ředitele Zoo Praha prof. RNDr. Zdeňka Veselovského, DrSc., v podpoře výzkumné činnosti v zoologických zahradách.

V době ředitelování Bohumila Krále (1990–1997) se zrodila myšlenka vybudování Indonéské džungle či Pavilonu obřích želv. Srdce herpetologa se v něm nezapřelo ani v této době. V nejmenším mi například nedalo práci přesvědčit jej k určení atria v pavilonu šelem, koncipovaném původně jako čistě botanická část, k chovu leguánů kubánských. Tehdy zoologické zahrady jejich chov nezvládaly. V Zoo Praha ale tímto odstartoval veleúspěšný projekt, kdy zde byla vypracována metodika jejich perspektivního chovu a Zoo Praha se stala nejvýznamnějším světovým chovatelem těchto impozantních ještěrů.

Jednou se mne Bohumil Král zeptal, jaký druh plaza bych nejraději viděl v plazí kolekci Zoo Praha. Bez ohledu na to, zda je reálné jej získat. Po krátkém přemýšlení jsem řekl, že dracény guayanské. Neuvěřitelně zajímavý druh! A tehdy naprosto nedostupný! Za krátký čas poté si mne zavolal a šibalsky mi oznámil, že dracény budou! Hotový zázrak! Zoo Praha pak sehrála klíčovou roli v ustavení jejich populace v lidské péči v evropských zoo. A mohl bych pokračovat...

V roce 1998 se Bohumil Král vrátil do Zoo Brno, kde pracoval na pozici zoologického ředitele a následně v dalších funkcích. Nijak to nebránilo dalšímu pokračování našich přátelských a pracovních vztahů, kdy jsme například formulovali základní koncepci dnes úspěšného programu Zoo Brno na ochranu želv v Indonésii, kterému jsme dali jméno Kura Kura. V Zoo Brno Bohumil Král iniciativně pracoval na rozvoji vztahů se zoologickými zahradami Euroasijské regionální asociace zoologických zahrad a akvárií, kdy zúročil předchozí bohaté zkušenosti s touto částí světa. Byl zde velmi respektovanou osobností. Vzpomínám na nedávnou společnou návštěvu Akaděmgorodku, kam se opět dostal až po dlouhé řadě let. Napjaté očekávání a pak nefalšované dojetí při setkání po tak dlouhé době. Ať byl kdekoliv, dokázal si získat přátele.

Bohumil Král se zasloužil o formování domácí herpetologie, významně přispěl k rozvoji českých a slovenských zoologických zahrad, sehrál důležitou úlohu při modernizaci členských zoo euroasijské asociace. Ve společenství zoologických zahrad si vysloužil oblibu i respekt. Stal se čestným členem Světové asociace zoologických zahrad a akvárií, Euroasijské regionální asociace zoologických zahrad a akvárií a Unie českých a slovenských zoologických zahrad. Prožili jsme bouřlivé doby hlubokých proměn našeho světa a zažili u toho spolu i mnoho hezkého a povznášejícího.

Sbohem Bohouši! Bylo mi ctí! Zůstáváš v mých vzpomínkách! Čest Tvojí památce!

Související příspěvky

Reakce ředitele Zoo Praha Miroslava Bobka na smutnou zprávu