Mistryně v maskování a plachtění. Zoo Praha nově chová létavky černoblanné

Novinky u zvířat

Nikola Dostálková  |  21. 01. 2025


Návštěvníci Zoo Praha mohou v pavilonu Indonéská džungle nově vidět žáby létavky černoblanné. Jejich blány mezi prsty dokáží fungovat podobně jako miniaturní „kluzáky“ a létavky díky nim umí překonat vzdálenost až patnácti metrů. Stromoví obojživelníci zaujmou nejen svou schopností plachtivého letu, ale i zajímavým zbarvením, které se mění během jejich vývoje.

Mladé žabky ještě nemají schopnost klouzavého letu a jejich kůže je jasně červená a bradavičnatá. Foto Petr Hamerník, Zoo Praha Mladé žabky ještě nemají schopnost klouzavého letu a jejich kůže je jasně červená a bradavičnatá. Foto Petr Hamerník, Zoo Praha

„Pro nejmenší žáby je typická výrazná krvavá barva. Ta slouží jako kryptické zbarvení, které napodobuje ptačí trus,“ vysvětluje odborný chovatel plazů a obojživelníků Vojtěch Víta. „Díky tomu v deštném pralese dokonale splývají se svým prostředím, a vyhýbají se tak pozornosti predátorů.“ Postupně se na rudé kůži objevují bílé skvrny připomínající semena rostlin v trusu. Následně přechází vzhled žáby do zelené barvy, až nakonec zmizí i bílé skvrny. Proměnou prochází i struktura kůže. „Zatímco v dospělosti je žába úplně hladká, čerstvě po metamorfóze má pokožku posetou hrbolky,“ doplňuje Vojtěch Víta.

Létavky černoblanné, jejichž potravou jsou cvrčci, švábi a další bezobratlí živočichové, obývají Indonésii a Malajský poloostrov. Jsou striktně stromovým druhem a vodu nenavštěvují ani při rozmnožování. Jejich velké prsty s přísavnými polštářky tak získaly novou funkci. Když v tropickém deštném lese potřebují například uniknout predátorům, vrhnou se z větve dolů a roztáhnou blány. Během letu dokonce umí i změnit směr.

Za své jasně zelené zbarvení vděčí létavky černoblanné karotenoidům. Foto Petr Hamerník, Zoo Praha

Za své jasně zelené zbarvení vděčí létavky černoblanné karotenoidům. Foto Petr Hamerník, Zoo Praha

Létavky patří podobně jako ostatní obojživelníci k nejnižším článkům potravního řetězce. Přesto mají v ekosystému nenahraditelnou roli a jejich vymizení má na životní prostředí drtivý dopad. Následuje totiž vymírání i dalších druhů, které jsou na nich potravně závislí – třeba hadů. Obojživelníci přitom v současné době patří mezi nejohroženější živočichy.

Návštěvníci najdou létavky černoblanné hned u vchodu do Indonéské džungle, kde obývají kruhovité akvaterárium po pravé straně. Nejčastěji tráví čas na listech rostlin nad vodou.

Samice zadními nohami vyšlehávají ze speciálního hlenu pěnového hnízdo, do kterého nakladou vajíčka. Vylíhlí pulci pak z hnízda padají rovnou do vody.  Foto Petr Hamerník, Zoo Praha

Samice zadními nohami vyšlehávají ze speciálního hlenu pěnového hnízdo, do kterého nakladou vajíčka. Vylíhlí pulci pak z hnízda padají rovnou do vody. Foto Petr Hamerník, Zoo Praha

 

 

 


Selátka štětkounů afrických vynikají svými proužky, stejně jako je tomu v případě jiných druhů prasatovitých. Foto Miroslav Bobek, Zoo Praha

Vůbec poprvé v historii Zoo Praha zde přišli na svět štětkouni afričtí. Celkem tři selátka těchto středoafrických pralesních prasat jsou k vidění v pavilonu Rezervace Dja. Osmiletá samice Jasna se o svá včera narozená mláďata...

Gorilí samec Richard. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Pavilon Centrum Méfou obývají v Zoo Praha tři gorilí samci – Richard a jeho synové Nuru a Kiburi. Podobně jako v přírodě tvoří tzv. bakalářskou skupinu samců různého stáří. Hierarchie se v takových skupinách běžně mění...




Přihlášení k newsletteru