Hadi s psí hlavou obydleli pražskou zoo

Novinky u zvířat

Filip Mašek  |  23. 11. 2023


V Zoo Praha jsou nově k vidění vzácně chovaní psohlavci Batesovi. Tito svrchu smaragdově zelení a zespoda citronově žlutí hadi obydleli pavilon Terárium. Choulostivý druh pocházející z Amazonské nížiny se pyšní proporčně nejdelšími zuby mezi nejedovatými hady. Fascinující je také jeho podoba s obyvatelkou sousední expozice, s nepříbuznou krajtou zelenou, která pochází z opačného konce světa. V Zoo Praha teď návštěvníci tento jev – tzv. konvergentní evoluci – spatří na vlastní oči.

Až donedávna byli všichni zeleně zbarvení psohlavci bráni jako jeden druh, a to psohlavec zelený. Teprve v roce 2009 vědci vzkřísili druh Corallus batesii, tedy psohlavec Batesův, který byl původně popsán už v roce 1860, avšak po většinu doby taxonomicky neuznáván. Foto Petr Hamerník, Zoo Praha Až donedávna byli všichni zeleně zbarvení psohlavci bráni jako jeden druh, a to psohlavec zelený. Teprve v roce 2009 vědci vzkřísili druh Corallus batesii, tedy psohlavec Batesův, který byl původně popsán už v roce 1860, avšak po většinu doby taxonomicky neuznáván. Foto Petr Hamerník, Zoo Praha

„Samec se jmenuje Uatuma a samice Coari. Jde o mladý pár, jehož získání od zkušeného herpetologa je pro nás nesmírně cenné,“ říká chovatel plazů Vojtěch Víta. „Terárium jsme osázeli výhradně takovými druhy rostlin, které se vyskytují i v přirozených lokalitách těchto psohlavců v Amazonii. Jde o stromový druh hada, takže návštěvníci naši dvojici naleznou zcela jistě ve větvích v horní části expozice.“

Své bizarní jméno získali psohlavci od slavného švédského přírodovědce Carla Linného, tvůrce tradičního botanického a zoologického názvosloví. Na základě tvaru hlavy a tesáků, které připomínají ty psí, nazval prvního popsaného psohlavce druhovým názvem caninus (= psí), což později přešlo do českého rodového názvu.

Druhový název „Batesův“ zase dostal tento atraktivní druh na počest britského biologa Henryho W. Batese, který jako první upozornil na mimikry nejedovatých živočichů, kteří svým vzhledem připomínají jedovaté druhy, aby odradili nepřátele. I psohlavec Batesův je toho dobrým příkladem. Svým vzhledem totiž napodobuje jedovatého křovináře Bothrops bilineatus.

Patrně nejpozoruhodnější skutečností, které si návštěvníci všimnou při své procházce Teráriem v dolní části zoo, je už zmíněná podoba s krajtou zelenou v sousedním teráriu. Ačkoliv psohlavci obývají Jižní Ameriku a druhá jmenovaná sever Austrálie a Novou Guineu, v očích laika jsou k nerozeznání podobní.

Podoba s krajtou zelenou (napravo) je pozoruhodná. Podobný je nejen vzhled nebo prostředí, které obývají, ale i způsob života a dokonce i typická elipsovitá odpočívací poloha. Foto Petr Hamerník, Zoo Praha

Podoba s krajtou zelenou (napravo) je pozoruhodná. Podobný je nejen vzhled nebo prostředí, které obývají, ale i způsob života a dokonce i typická elipsovitá odpočívací poloha. Foto Petr Hamerník, Zoo Praha

„Oba druhy dělí 70 milionů let samostatného vývoje, přesto jsou si podobní nejen vzhledem, ale i způsobem života. Adaptace na téměř stejné prostředí či potravu způsobila takřka totožný vývoj. Tento jev nazýváme konvergentní evolucí a v různých mírách je patrný i u dalších zvířat: např. u pásovců a luskounů nebo našich ježků a australských ježur,“ vysvětluje Víta.

Zatímco krajta zelená je poměrně běžně chovaným druhem v zoologických zahradách i zájmových chovech, psohlavce Batesova vystavují nyní vedle Zoo Praha jen tři další instituce v celé EU.

Při přesunu ze zázemí zoo do pavilonu bylo vhodné psohlavce změřit i zvážit. Manipulaci s takto konzervativními druhy hadů je vhodné omezit na minimum, proto je pro kontrolní prohlídku třeba využít každé vhodné situace. Foto Petr Hamerník, Zoo Praha

Při přesunu ze zázemí zoo do pavilonu bylo vhodné psohlavce změřit i zvážit. Manipulaci s takto konzervativními druhy hadů je vhodné omezit na minimum, proto je pro kontrolní prohlídku třeba využít každé vhodné situace. Foto Petr Hamerník, Zoo Praha

 

 

 


Mládě ježury před prvním velkým veterinárním zákrokem loni na podzim. Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Mládě ježury australské, které se vylíhlo přibližně v polovině prosince 2022, bohužel letos v lednu podlehlo akutní bakteriální infekci.

Samice ďábla medvědovitého Laurel. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Samici ďábla medvědovitého Laurel by 13. března 2024 bylo šest let, což je u jejího druhu limitní věková hranice. Ďáblové medvědovití jsou relativně krátkověcí savci – v přírodě se dožívají kolem šesti až sedmi let, v...




Přihlášení k newsletteru