Ještěr jako z pravěku hledá adoptivní rodiče

Trny na hlavě i těle propůjčují ropušníkovi vzhled pravěkého ještěra. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

„Vypadá jako zmenšenina pravěkého ještěra, je mimořádně zajímavý a zároveň je to milé, dobrosrdečné zvíře,“ přibližuje ropušníka velkého kurátor chovu plazů Petr Velenský. „Divím se tedy, že má zatím tak málo adoptivních rodičů.“ Rozšířit jejich řady můžete v případě zájmu i vy. Ropušníka velkého lze adoptovat za 2 500 Kč ročně, nebo sponzorovat libovolnou částkou od 100 Kč výše. 

V Zoo Praha obývají tito choulostiví a chovatelsky nároční plazi od roku 2015 expozici Sonora v Pavilonu šelem a plazů. V přírodě žijí ropušníci v pouštích a horách západního pobřeží Severní Ameriky a na pouštní prostředí se kompletně adaptovali. Kulaté tělo mají poseté trnitými výběžky, které zhrubují kůži, aby nevyschla. „Mezi trny se shromažďují kondenzované kapičky rosy a vodu dokáže ropušník přijímat kůží i ve chvíli, kdy se zahrabe do vlhkého substrátu,“ vysvětluje kurátor Petr Velenský.

Ostré výrůstky po celém těle ropušníka zároveň také chrání před kousnutím predátora. Vedle této pasivní obrany spoléhá i na kamufláž – hnědo-béžové zbarvení mu v pouštním prostředí slouží jako maskování.

Pro chvíle totálního stresu z možného sežrání má ropušník v záloze ještě jeden šokující způsob obrany: V krajní nouzi prudce zvýší nitrolební tlak, takže z vnitřních koutků očí vystříkne krev, která má dráždivé účinky – na zasažené sliznici pálí. „U nás jsme ale tuto mezní obranu u ropušníka nikdy neviděli, neměl k ní důvod,“ doplňuje Velenský.

Ropušníci jsou takřka výhradně mravencožraví. Dlouhou dobu vydrží sedět a nalepovat stovky až tisíce mravenců na špičku jazyka. V Zoo Praha má ropušník velký na jídelníčku také šváby, larvy voskových molů či brouky.

Související

Ropušník velký v Lexikonu zvířat

Adopční formulář ropušníka velkého