Uncategorised
Bércoun skvrnitý (Rhynchocyon cirnei macrurus)
Patří k největším druhům bércounů. Lesnímu prostředí je přizpůsoben tmavě rezavou barvou srsti s bílou kresbou, která se liší u jednotlivých poddruhů. Zadní nohy jsou delší než přední, což způsobuje nahrbený postoj zvířete. Ocas je dlouhý, u kořene se nachází pachová žláza. Dlouhý čenich je neustále v pohybu. Nozdry jsou umístěné na jšho špičce, zatímco hmatové chluby u kořene. Samec se od samice vzhledem nelíší, má ale delší špičáky.
Bércoun skvrnitý, foto: Roman Vodička, Zoo Praha
| Třída | Savci (Mammalia) |
|---|---|
| Řád | Bércouni (Macroscelidea) |
| Čeleď | Bércounovití (Macroscelidae) |
| Rozšíření | Afrika (východní Afrika) |
| Biotop | tropický les, listnatý a smíšený les (nížinné tropické lesy, křovinaté oblasti, světlé lesy, buš) |
| Potrava | bezobratlí (hlavně bezobratlí, také malí obratlovci a ptačí vejce) |
| Rozměry | délka těla 22,9-32,5 cm, délka ocasu 17,8-25,4 cm, hmotnost 410-550 g |
| Rozmnožování | Samice je březí v průměru 42 dny a rodí většinou 1-2 osrstěná mláďata. |
Zajímavosti
Žije v párech nebo malých skupinách. Při nebezpečí se navzájem varují dupáním zadníma nohama nebo poklepáváním ocasem o zem. Jsou aktivní většinou ve dne a v noci odpočívají v hnízdě z listí, které si připraví v mělké prohlubni na zemi. Vyhrabávají ji předníma nohama. Podobné hnízdo buduje samice pro mláďata, která v něm zůstávají dva týdny. S rodiči se zdržují ještě dalších asi 8 týdnů, dokud si nenajdou vlastní teritorium.
Ochrana
Málo dotčený druh
Chov v Zoo Praha
V současné době ho nechováme.
Sociální sítě
