Další druhy, které ve střední Africe chráníme

Luskoun nabízený ke koupi v kamerunském městě Mbama. Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Mezi nejvíce ohrožené patří:

Luskouni (Smutsia gigantea, Phataginus tetradactyla, P. tricuspis)

Luskouni jsou v současnosti patrně nejvíce pašovanými savci na světě, a to zejména kvůli šupinám, po nichž je v Asii velká poptávka. Používají se totiž v „tradiční“ medicíně a populace asijských luskounů již „nestíhá“ pokrývat poptávku. Pozornost se tedy obrátila i do Afriky, odkud se šupiny ve velkém vyvážejí. Za šupiny luskouna dlouhoocasého dostane pytlák 1000 středoafrických franků (asi 40 Kč), za kilogram šupin luskouna velkého pak desetinásobek.

Kromě toho jsou luskouni v Kamerunu hojně loveni pro maso. Konzumace bushmeatu není ve městech nutností, ale je podmíněna spíše osobními preferencemi – a maso luskounů je zde považováno za pochoutku. V kamerunských městech vyjde jídlo z luskouna na 500–2500 středoafrických franků (v přepočtu 20–100 Kč), je tedy cenově dostupné pro všechny vrstvy obyvatel. Podle průzkumů by si ale za něj byla až polovina zákazníků ochotna i připlatit, a to včetně těch s nízkými příjmy; takové popularitě se zde luskouní maso těší. Poptávka žene lovce k neúměrnému tlaku na volně žijící populace: luskoun je pravidelně k dostání na tržnicích, v restauracích i stáncích s pouličním občerstvením, přestože podléhá nejpřísnější ochraně.

Tlak trhu představuje pro luskouny vážnou existenční hrozbu i vzhledem k tomu, jak pomalu se rozmnožují. Luskouni mívají pouze jedno mládě a generační dobu kolem osmi let. Případný faremní chov je přitom naprosto vyloučený: nejen, že by byl vzhledem k pomalému rozmnožování nerentabilní, ale navíc jsou luskouni extrémně choulostiví, se specifickými potravními nároky a slabým imunitním systémem, takže je nesmírně náročné vůbec je v lidské péči udržet při životě, natož rozmnožit. 

Více si můžete přečíst ZDE nebo ZDE.

Slon pralesní (Loxodonta cyclotis)

Velcí savci jako sloni a lidoopi sehrávají v lesních ekosystémech klíčovou roli coby šiřitelé semen rostlin. Těch bylo v trusu pralesních slonů zjištěno na sto druhů. Sloni tak napomáhají regeneraci pralesa a udržují jeho biodiverzitu. Jejich lov proto může vést k narušení vazeb mezi jednotlivými organismy, což by v konečném důsledku mohlo mít za následek dokonce zhoršení dopadů klimatických změn v dané oblasti.

Mezi zemědělci hospodařícími v blízkosti pralesa mají sloni image škůdců ničících úrodu. Jsou však střílení z nejrůznějších příčin, včetně lovu pro maso a slonovinu. Podle sdělení pygmejského lovce z oblasti Dja se kterákoli část slona dá prodat: kůže, uši, ocas, mozek i trus. Ve světovém měřítku utrpěla populace slonů pralesních drastický pokles, kdy jejich četnost během tří generací (cca 93 let) klesla podle odhadů o více než 80 %.

Sloni pralesní z rezervace Dja. Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha