Když se řekne ježura

O Austrálii a Tasmánii


Ježura australská je skutečně podivuhodný savec. Líhne se z vejce, na břiše se jí vytváří dočasný vak, bodlinami připomíná ježka, čenichem a způsobem obživy mravenečníka a dovede vnímat elektrické pole! Seznamte se s jedním z nejrozšířenějších australských savců.

Ježura australská Ježura australská

MILOVNICE MRAVENCŮ
Hlavní potravou ježur jsou mravenci, termiti a hmyzí larvy. K jejich dobývání z podzemí jsou ježury skvěle vybavené. Mohutné drápy snadno rozhrabou půdu, tvrdé termitiště i trouchnivějící dřevo, trubicovitá bezzubá tlama se vmáčkne i do úzkých škvír a zbytek práce pak zastane dlouhý kmitající jazyk pokrytý vazkými slinami, kterým ježura hmyz slízává.

PLACHÝ BODLINÁČ
Ježury jsou velmi plaché a při sebemenším náznaku nebezpečí se bleskurychle stočí do klubka nebo zahrabou tak, že z nich na povrch trčí jen pichlavé bodliny. Navíc jsou nesmírně silné a v hlíně se dovedou nohama vzpříčit, až je takřka nemožné vytáhnout je ven. To většinu predátorů odradí. Mládě je však v prvních týdnech po opuštění vaku zranitelné, proto zůstává během matčiných pochůzek ukryté v noře.

ZROZENÍ Z VEJCE
Ježury jsou společně s paježurami a ptakopysky jedinými savci, kteří kladou vejce – řadíme je do skupiny takzvaných ptakořitných. Zvláštnosti jejich rozmnožování však vejci zdaleka nekončí. Na břiše totiž ježurám v době rozmnožování vzniká dočasný vak – a právě v něm samice své jediné vejce až do vylíhnutí nosí! Vylíhlé mládě mléko nesaje ze struku (ježury struky nemají), ale matka mu ho volně roní kůží v oblasti takzvaného mléčného políčka.

Alois Topič (c) Pavel ProcházkaDříve než u ježur bylo kojení mláďat pozorováno u ptakopysků, a to českým cestovatelem a přírodovědcem Aloisem Topičem v roce 1899. Jeho objev tak nadobro stvrdil příslušnost ptakořitných mezi savce.

 

 

 

ELEKTROSENSIBILOVÉ MEZI SAVCI
Do příbuzenstva ježur patří i australský ptakopysk podivný – tvor natolik originální, že byl kdysi považován za smyšleného. Klade vejce, ale mláďata kojí, má kachní zobák, bobří tělo a jedové ostruhy na nohou, a navíc dovede vypátrat kořist podle slabého elektrického pole, které každý živočich mimoděk vytváří. Také ježury a paježury vnímají elektrické pole – jako jediní suchozemští savci. Ovšem zatímco ježury mají na čenichu 400 elektroreceptorů, u ptakopyska jich je 40 000!

Ptakopysk podivný (c) Pavel Procházka 


Pořiďte sobě i svým blízkým suvenýry z nové kolekce kterou jsme pro vás připravili u příležitosti otevření nové expozice s tasmánskými čerty.