Pohledem ředitele

Nad opuštěným letištěm v Arkalyku se válela mlha. Projížděli jsme popraskanou asfaltovou dráhu tam a zpátky a plk. Milan Laniak se blížil k verdiktu, jestli pro nás bude použitelná nebo ne.

Jestliže jsem minulý týden psal o samičce hrabáče kapského Pietě, která se stala nejstarším zástupcem svého druhu na světě, a to i historicky, neměl bych pominout alespoň některé další stařečky a stařenky žijící v naší zoologické zahradě.

Raději jsem o tom moc nemluvil, abych to ještě nezakřikl, a trpělivě počkal do soboty. Pak jsem šel Pietě s hrstí moučných červů blahopřát.

Když jsem byl loni s českou delegací krátce v africkém Gabonu, odnesl jsem si velký zážitek ze schůzky s tamním ministrem pro lesy, oceány, životní prostředí a klimatickou změnu Leem Whitem. Ona už jen skutečnost, že ve frankofonní středoafrické zemi se stal ministrem běloch narozený v Manchesteru,...

Zásluhou moderátorky a vstřícného publika to byla vydařená beseda. S tím šlo ovšem ruku v ruce, že jsem si pustil pusu na špacír a vyzradil jedno skryté tajemství pražské zoo.

Když všechno dobře dopadne, budou příští rok v Rezervaci Dja hned DVĚ nová gorilí mláďata.

První dvě letošní mláďata bongů horských jsem propásl – rozumí se, že jsem je neviděl v den narození –, ale to třetí bylo nedělňátko a za ním už jsem se dostal. Zastihl jsem ho ležící u nohou jeho již čtrnáctileté matky Maureen, která mě bedlivě sledovala. Všechno vypadalo v pořádku. Bohužel...

Samičce luskouna krátkoocasého Šišce bylo ve středu půl roku. Její odchov můžeme považovat za završený – a do seznamu historických úspěchů Zoo Praha zanést další položku, v tomto případě tučným písmem.

Kdykoli jsme v západním Mongolsku vypouštěli koně Převalského přepravené z Evropy, zažíval jsem pocit zadostiučinění. Jak jinak… Podobný pocit jsem však měl i minulý týden, když jsme se po půlroční přestávce vrátili na východ Mongolska, do Údolí klášterů.