O pandě i „pandě“

Ano, píšu to právě teď kvůli Číně. Zatímco naše spolupráce se Spojenými státy, Ruskem nebo Indií nebudí příliš velký zájem, v případě Číny tomu zejména v těchto dnech bude nejspíš jinak. A bohužel nemohu pochybovat o tom, že tato spolupráce začne být tu a tam vykládána ve stejně nesmyslných souvislostech jako náš zájem o pandu. U ní proto raději rovnou začnu.

O pandu velkou stojíme. Je to prestižní a mimořádně atraktivní zvíře, které je navíc symbolem toho, co je pro nás zásadní, totiž ochrany přírody. Stojíme o ni tedy ze stejných důvodů, z jakých si ji zapůjčily zoologické zahrady ve Spojených státech, Velké Británii, Francii, Španělsku, Rakousku anebo na Tchaj-wanu a z jakých o ni usilují například v Německu. Tím neříkám, že získání pandy není věcí nejvyšších představitelů příslušných zemí a že nemá výrazný politický rozměr. Má. Nerozumím ovšem tomu, proč bychom nemohli jít po téže cestě, po jaké prošly či po ní jdou výše uvedené země.

Ale nejde zdaleka jen o pandu. Chceme a dokonce musíme spolupracovat s čínskými partnery v řadě jiných oblastí - a mnohde jsme už začali. Jedním z příkladů může být chov velemloka čínského. Ten bývá označován jako „sladkovodní panda“ a vybudovali jsme pro něj celý pavilon, který je unikátní i ve světovém měřítku. Jako další příklad mohou posloužit koně Převalského. V rámci International Takhi Group sídlící v Curychu už celé roky řešíme, že na dohled od stád koní v mongolské Gobi je čínská hranice a za ní jiní „převaláci“. Spolupracovat přes tuto hranici a jednou třeba i vytvořit velkou mongolsko-čínskou rezervaci, ve které by mohli žít, je snem mnoha ochránců přírody a ohromnou nadějí pro přežití tohoto posledního divokého koně v jeho domovině.

Podobně bych mohl pokračovat. Ale ti kdo chtěli, snad pochopili. Stejně jako naši kolegové jinde ve světě jsme zkrátka přesvědčeni, že musíme komunikovat a usilovat o spolupráci. Čína dnes v tomto ohledu není výjimkou, nýbrž prioritou.