Winterhilfe pro tučňáky

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  17. 03. 2014


Ornitologové z Phillipova ostrova nás upozornili, ať se pořádně ustrojíme, ale pak nám kromě přístrojů pro noční vidění stejně dali ještě tlusté námořnické pláštěnky. Usadili jsme se na pláži a – stále prokřehlejší od ledového větru – jsme s nastupujícím soumrakem sledovali tučňáky nejmenší, vycházející z vln Jižního oceánu ke svým hnízdům. Jako by je vyplavovalo moře. Nebo spíš jako by vyloďující se jednotky drobných vojáků v černobílých uniformách rychle překonávaly pláž a obsazovaly vnitrozemí. Působivá podívaná!

Na rozdíl od nás, téhle tučňáčí armádě vůbec nevadil ani ledový vítr, ani chladné vody Jižního oceánu. Před pár dny jsem se však dočetl, že je nezbytné pro ni uplést velké množství svetrů. Ta zpráva obletěla svět ještě před Aprílem a byla míněna zcela vážně. Ano, nastala sháňka po miniaturních svetřících, do nichž by šlo tučňáky navléknout. Tučňáci jsou mimořádně dobře chráněni před chladem – dokud se ovšem nepřipletou do ropné skvrny. Ta způsobí, že jejich peří ztratí izolační schopnost a tučňáci začnou mrznout jako wehrmacht u Stalingradu. Vybíhají z vody na břeh, ale i tam by brzo uhynuli na podchlazení. Zachránit je mohou právě svetříky z vlny nebo umělých vláken. V nich přečkají dobu, než na ně dojde řada a kvalifikovaní pracovníci je od blátivé ropy očistí.

A tak Australané vyhlásili podobnou akci, jako byla svého času Winterhilfe. Pleťte svetry pro tučňáky! Výsledek se dostavil okamžitě. Svět zařinčel pletacími jehlicemi natolik silně, že se nejen podařilo pokrýt požadavky z Phillipova ostrova, ale – jak se zdá – postupně vzniknou globální enzety (nedotknutelné zásoby) tučňáčích svetříků na generace dopředu.

Winterhilfe pro tučňáky splnila svůj účel rychleji, než by kdo očekával. Zůstává však nespočet míst, kde nejrůznější druhy zvířat potřebují naši pomoc neméně než tučňáci z Phillipova ostrova. Možností, jak se do takovéto pomoci zapojit, ostatně nabízí i naše zoo hned několik.


Ptakopysk v Meander River na Tasmánii. Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

V prosinci 2012 jsem napsal sloupek s titulkem Zvíře, které nemůžeme mít. Pojednával o ptakopyskovi a uváděl jsem v něm důvody, proč bychom ho mít měli. Ve stručnosti bych z tohoto svého textu připomněl ty...

Zeta II oddělená do malé ohrady na snímku z konce května. Foto: Kristýna Čechlovská, Zoo Praha

Prvním koněm Převalského, který se po stovkách let dotknul Zlaté stepi ve středním Kazachstánu, se loni v červnu stala klisna Zeta II. Narodila na jaře 2021 v Dolním Dobřejově a jméno dostala po slavné klisně narozené tamtéž v...




Přihlášení k newsletteru