Sloupek se smutným koncem

Už když jsme loni pořizovali do Kamerunu malý autobus Toyota Coaster, mrzelo mě, že jsme nemohli dovézt vozidlo české výroby. Aby ne, když jsem vyrostl v Mnichově Hradišti a můj táta pracoval v LIAZu …

Vždycky mi ve světě udělalo radost, když jsem viděl české strojírenské výrobky. Třeba tatry v Senegalu, zetor v Kongu nebo jawy v Turecku. Bohužel, konžský zetor jsem zastihl už zcela rezavý a vzpomínka na české motocykly v Turecku je stará skoro čtvrt století.

V Kamerunu jsem letos nespatřil jedinou věc vyrobenou v České republice, dokonce už ani škodovku ne. A představa, jak za české peníze pro český projekt kupuji motocykl asijské provenience, mi byla proti mysli. Jenže co zbývalo, v Yaoundé jsme vyrazili do ulice s prodejnami motocyklů.

Jedna značka tam střídala druhou. Haojue, Lifan, Booma, QLink, Senke. Především čínské stroje, které vytlačily už i proslulé japonské značky. Nakonec jsme koupili motocykl QLink dovezený z Nigérie…

Bylo mi smutno.  Sláva českých inženýrů a dělníků, celého našeho vyspělého průmyslu, zmizela v nenávratnu. Avšak podnikaví Češi nevymřeli. Jak jsem se dozvěděl, snaží se teď v Kamerunu zavést – hrací automaty.

Psáno pro Deníky VLP