Smrt mezi Afrikou a Asií

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  29. 04. 2013


Zuli jsme si pohorky, přebrodili říčku a dál šli po pralesní pěšině bosi.

„Takhle jsem tu nachodila už třiatřicet tisíc kilometrů,“ poznamenala Andrea Turkalo, vitální Američanka, která nás provázela ke „sloní“ mýtině Dzanga. Na jihozápadě Středoafrické republiky tehdy žila již devatenáct let a svět ji znal jako nejlepší znalkyni života slonů pralesních. Většinu času věnovala jejich výzkumu právě z pozorovatelen u mýtiny Dzanga.

Nic podobného jako tam jsem nikdy neviděl – a bohužel už ani neuvidím. Pralesní velikáni tyčící se kolem mýtiny z ní vytvářejí ohromné jeviště. Na něm se odehrávala neuvěřitelná podívaná. Sledovali jsme před sebou desítky a desítky slonic se slůňaty všech velikostí a tu a tam i mohutné samce s dvoumetrovými kly. Padesát, sedmdesát, dokonce snad sto slonů pralesních najednou! To bylo před čtyřmi lety.

Výzkumníci, jako je Andrea Turkalo, museli nepokoji zmítanou Středoafrickou republiku opustit. Slony, jimž Andrea věnovala podstatnou část svého života, v těchto týdnech a dnech kosí pytláci. Jde jim o slonovinu. Jinými slovy, o peníze. Jenom nepatrná část masa pobitých slonů se prodává v okolních vesnicích, naprostá většina ho hnije v lese.

A ohroženy jsou i gorily, zejména jejich habituované skupiny žijící v téže oblasti. Ochránci přírody z WWF (World Wildlife Fund) a WCS (Wildlife Conservation Society) bijí na poplach.

„Během setkání, k němuž dojde příští týden, musí vlády států střední Afriky naléhavě spojit síly proti této kriminální činnosti, která ohrožuje i stabilitu a ekonomický rozvoj jejich zemí,“ naléhal minulý týden ve čtvrtek ředitel WWFJim Leape. „Osobně je co nejdůrazněji žádám, aby se postavily proti zločinům vůči přírodě a společně deklarovaly nulovou toleranci vůči pytláctví a ilegálnímu obchodování.“

Když súdánští pytláci začali masově vybíjet slony v národním parku Bouba Ndjida v Kamerunu (a z prodeje slonoviny financovali své boje v Súdánu), musela proti nim být nasazena kamerunská armáda. Včetně vrtulníků.

Ve Středoafrické republice zmítané občanskou válkou se zásah její pravidelné armády dá očekávat jen stěží. Jim Leape logicky apeluje na okolní země, Evropa a vůbec vyspělý svět by však neměly zůstat stranou. Jedině jejich politický, ekonomický a vojenský potenciál snad ještě může něco změnit.

Nulová tolerance k pytláctví a ilegálnímu obchodování by přitom měla postihnout nejen pytláky a všechny, kdo jim jejich kriminální činnost umožňují, ale rovněž cílové země, které nejsou schopny či ochotny zamezit ilegálnímu obchodu – ať již se slonovinou anebo s nosorožčími rohy.

Tyto země ovšem neleží v Africe, nýbrž v Asii.

Psáno pro Deníky VLP


Na izolaci a charakterizaci pederinu prý bylo v 80. letech minulého století třeba nasbírat 25 milionů drabčíků Paederus fuscipes. Dnes je již možné tento jed syntetizovat v laboratoři. Foto Dragiša Savić

Letošní Návrat divokých koní jako by pronásledovalo deset ran egyptských. Jedna z nich postihla v kazašské stepi tři mé kolegy.

Foto: Ami Vitale

Tři snímky zachycují tři klíčové události letošního Návratu divokých koní. Pořídili je americká fotografka Ami Vitale, můj kolega ze zoo Oliver Le Que a já.




Přihlášení k newsletteru