Královské roucho

Hlavní stránka > Aktuálně ze Zoo Praha > Pohledem ředitele

Miroslav Bobek | 25. 03. 2013

Navlečení do černých obleků jsme uvnitř obchodu se suvenýry v rozpálené metropoli Srí Lanky působili poněkud nepatřičně. Z pohledu prodavačů však jistě i velmi mohovitě. Asi by je zklamalo, kdyby věděli, že jsme si k nim jen odskočili mezi dvěma jednáními a že jediné, co chceme koupit, jsou buddhistické vlaječky, kterými se zdobí chrámy. Potřeboval jsem jich sto padesát, dvě stě, abychom nové Údolí slonů v Zoo Praha otevírali 30. března pěkně stylově vyzdobené.

Nabídka obchodu byla neuvěřitelně široká a zajímavá, jen vlaječky nikde. Prošli jsme přízemí a vystoupili do patra.

Zatajil se mi dech. Stála tam úchvatně vyzdobená figurína slona. Tělo pokrýval rudý, bohatě vyšívaný a vykládaný přehoz; hlavu a chobot ještě zdobnější maska. V tom překrásném rouchu jako by se zhmotňoval význam slonů pro srílanskou kulturu a náboženství. Napadlo mě, že jako symbol pro den otevření Údolí slonů bychom si nic lepšího než právě tohle roucho nemohli přát.

Váhal jsem. Koupit? Nekoupit?

Vedoucí obchodu nám sdělil, že jde o kopii roucha, do kterého oblékali slavného slona Rádžu, Krále. Pak vytáhl tisícirupiovou bankovku: „To je on!“

Skutečně, Rádža byl a stále zůstává nejslavnějším slonem Srí Lanky. V roce 1925 jej asi jako dvanáctiletého odchytil v Eravuru na východě ostrova muslimský lovec slonů Umaru Lebbe Panikkar. Po výcviku od něj Rádžu za tři tisíce rupií koupil Tikiri Banda Manapitiya Dissava, aby ho daroval zdaleka nejvýznamnější buddhistické svatyni na Srí Lance, Chrámu Buddhova zubu v Kandy. Zde se Rádža po pět desetiletí každoročně účastnil ohromného letního procesí Esala Perahera. V letech 1950 až 1987 během ní dokonce nosil nejvzácnější relikvii – Buddhův zub zachráněný z plamenů pohřební hranice. Osmačtyřicetkrát se tak stal nejvýznamnější postavou buddhistické slavnosti, kterou vždy sledovaly milióny lidí. Byl uctívaným tvorem, bedlivě opečovávaným na chrámovém dvoře. V roce 1986 ho tehdejší srílanský prezident prohlásil za národní poklad, a když Rádža v červenci 1988 zemřel, byl vyhlášen den národního smutku. O rok později pak vyšla první emise tisícirupiové bankovky, na níž je ve společnosti Umaru Lebbe Panikkara zachycen ve svém slavnostním rouchu.

Když jsem se v kolombském obchodě se suvenýry znovu dotýkal kopie Rádžova roucha, možná jediné svého druhu, věděl jsem, že ji musíme koupit a dovézt do Prahy. Stalo se - a již velmi brzo sehraje významnou roli při otevírání Údolí slonů.

A mimochodem, v témže obchodu jsme nakonec našli i buddhistické vlaječky. Byly na policích v patře, vedle Rádžovy figuríny.

Psáno pro Deníky VLP