Opovážlivec
Miroslav Bobek | 02. 01. 2013
Budou to tři roky, co jsem nastoupil do Zoo Praha, která v té době spolu s pražskými divadly, botanickou zahradou a několika dalšími podniky patřila pod Odbor kultury magistrátu. Shodou okolností téměř současně převzal funkci nový radní pro kulturu a vzápětí uspořádal seznamovací setkání se všemi řediteli celého toho konglomerátu příspěvkových organizací. Divadelní ředitelé na něm jeden po druhém představovali své scény a jako by to bylo podle nějakého předpisu, zvali pana radního na nejbližší premiéru. Mnozí, poznamenáni divadelním prostředím, sehráli hotové etudy; jako by se nenacházeli v zasedačce, nýbrž na prknech, jež znamenají svět.
Když se celé kolečko chýlilo ke konci, došla řada na postaršího hubeného ředitele upjatého v tmavém obleku.
„Já, na rozdíl od všech kolegů, vás nikam zvát nebudu,“ začal svou řeč a celé auditorium zatajilo dech. Co to má – proboha – znamenat!? Nějaký protest související s výší dotací? Zkouška nového radního? Pominutí se na rozumu?
„Každá naše premiéra je totiž současně derniérou,“ pokračoval ten opovážlivec. „Jsme divadlem jednoho herce – a ten vždy účinkuje pouze jedinkrát. Nepřeji vám, abyste se účastnil našeho představení, a to ani jako divák, natožpak účinkující.“
Psáno pro Deníky VLP
Prvním koněm Převalského, který se po stovkách let dotknul Zlaté stepi ve středním Kazachstánu, se loni v červnu stala klisna Zeta II. Narodila na jaře 2021 v Dolním Dobřejově a jméno dostala po slavné klisně narozené tamtéž v...
Ta stará pohlednice mi evokuje dobu sklonku 19. a počátku 20. století, kdy pro společenskou smetánku vznikaly na obou stranách Atlantiku přepychové hotely a kdy ho brázdily stále větší parníky. Nejlepšími příklady mohou být...
Hlavní nabídka
Sociální sítě
