Jmenuje se Mates a spolu s dalšími čtrnácti kočkami domácími požívá v zoo zvláštní status. Jsou svého druhu zvířecími zaměstnanci, kteří mají svá privilegia – včetně veterinární péče - a svůj velký úkol, totiž hubit hlodavce. (Zjevně přitom jde o záviděníhodnou pozici, protože jejich řady by neustále chtěly rozšířit kočky z okolí. Náš stav je však naplněn.)

Mates po své matce zdědil geny mainské mývalí kočky. Ta má původ – jak jméno plemene napovídá – ve Spojených státech. Kdosi však stvořil legendu, podle níž se Marie Antoinetta v předtuše trpkých konců francouzského království chystala vystěhovat do Ameriky a napřed tam poslala své kočičí miláčky. Mezi nimi měli být i předkové mainské mývalí kočky.

Když na mě Mates mžourá ze svého oblíbeného místa na insektáriu se sarančemi v přípravně Afrického domu, vůbec se vzniku této legendy nedivím. Ten kocour v sobě musí mít modrou krev! Je nejvýraznější osobností mezi kočkami, které zaměstnáváme, a sám se jistě považuje za vládce celého Afrického domu. Přinejmenším. To sebevědomí! A ten odstup hraničící s přezíravostí… Nejspíš by se mu ani nemělo říkat Mates, nýbrž vznosněji – třeba Matyáš.

Ano, také jsem z něj míval respekt. Jenže jednoho dne se propadl do insektária mezi saranče – a to mu z jeho majestátu hodně ubralo. Od té doby ho však mám mnohem raději.