Zoo Praha

E-vstupenka
Menu

Miláček paní doktorky

Miroslav Bobek  |  28. 05. 2012


Před chvílí jsem podepsal další štůsek smluv, které uzavíráme s adoptivními rodiči našich zvířat. A znovu jsem si nad nimi uvědomil, že se při výběru sponzorovaných druhů uplatňují i zcela jiná kritéria než jen atraktivita či roztomilost.

Velmi často si své jmenovce adoptují nositelé zvířecích příjmení, a tak četné podporovatele mají pelikáni, kalousi a další sovy, křečci, hrdličky, veverky nebo dudkové. Díky rozšířenému příjmení Bradáč však nepřichází zkrátka ani orlosup bradatý.

Zato křestní jméno se ke všem u nás chovaným druhům živočichů hodí jen jedno jediné: Irena. Atraktivní irena tyrkysová nemá o sponzor(k)y nouzi.

Mnozí jednotlivci, firmy či organizace si pochopitelně adoptují zvířata, která mají v logu nebo jež nějak souvisí s předmětem jejich činnosti. S jistým podezřením ale chodím kolem tabulky oznamující, že naše bažanty tibetské podporuje chovná stanice tibetských teriérů, a s údivem jsem přijal zprávu, že nejmenovaný ženský server bude sponzorovat kozu kamerunskou. Naopak jméno známého právníka u voliéry se supy mi připadlo celkem na místě.

Nejmenovaná pražská advokátka, proslulá svou razancí, se ovšem nechce spokojit ani se supem. Před pár dny projevila zájem o druh, který bohužel zatím nemáme. Jejímu srdci by byla nejbližší harpyje.

Psáno pro blog.aktualne.cz

Na izolaci a charakterizaci pederinu prý bylo v 80. letech minulého století třeba nasbírat 25 milionů drabčíků Paederus fuscipes. Dnes je již možné tento jed syntetizovat v laboratoři. Foto Dragiša Savić

Letošní Návrat divokých koní jako by pronásledovalo deset ran egyptských. Jedna z nich postihla v kazašské stepi tři mé kolegy.

Foto: Ami Vitale

Tři snímky zachycují tři klíčové události letošního Návratu divokých koní. Pořídili je americká fotografka Ami Vitale, můj kolega ze zoo Oliver Le Que a já.