Zoo Praha

E-vstupenka
Menu

Big Year

Miroslav Bobek  |  23. 02. 2012


To už nemohla být náhoda. V letadle, kterým jsme se vraceli z jižní Asie, promítali film The Big Year. Pojednává o třech vášnivých birdwatcherech – česky bychom řekli ptáčkařích -, kteří se v průběhu jednoho kalendářního roku snažili uvidět (či uslyšet) co nejvíc ptačích druhů.

Dva jiní ptáčkaři, moji kolegové, se přitom účastnili naší asijské cesty a jejich záliba přicházela na přetřes snad každý den. Myslím, že z naší strany v tom byla i trocha závisti…

K filmu The Big Year měli tito kolegové řadu připomínek, ale celkově jej přijali velmi vlídně. Aby ne, když vznikl na základě knihy, popisující skutečný příběh!

Během roku 1998 soupeřili v počtu ptačích druhů, které se jim podaří pozorovat na území Spojených států, tři muži. Svůj Big Year měli obchodník a dosavadní držitel rekordu Sandy Komito, manažer nadnárodní firmy Al Levantin a programátor Greg Miller. Tito tři nadšenci po USA najezdili a nalétali statisíce mil a během roku pozoroval každý z nich přes sedm set ptačích druhů! Nakonec zvítězil Sandy Komito se 745 druhy – a tvrdilo se, že tento jeho rekord už nepůjde překonat.

Ale kdo ví... Jak jsem se právě dočetl, John Vanderpoel během svého loňského Big Yearu zaznamenal 744 druhů! Jistě, někteří opeřenci pozorovaní Komitem byli mezitím překvalifikováni, takže jeho rekord stoupl na 748 - ale to všechno je vlastně vedlejší...

Píšu o tom kvůli něčemu jinému: Ano, chytil jsem se! A plánuji, že jednou, snad, také podniknu svůj Big Year – a to u nás, v České republice!

Psáno pro pražskou mutaci týdeníku Sedmička     


Zeta II oddělená do malé ohrady na snímku z konce května. Foto: Kristýna Čechlovská, Zoo Praha

Prvním koněm Převalského, který se po stovkách let dotknul Zlaté stepi ve středním Kazachstánu, se loni v červnu stala klisna Zeta II. Narodila na jaře 2021 v Dolním Dobřejově a jméno dostala po slavné klisně narozené tamtéž v...

Palmový salon na dobové pohlednici z italského hotelu Florence. Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Ta stará pohlednice mi evokuje dobu sklonku 19. a počátku 20. století, kdy pro společenskou smetánku vznikaly na obou stranách Atlantiku přepychové hotely a kdy ho brázdily stále větší parníky. Nejlepšími příklady mohou být...