Nová identita

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  16. 01. 2012


Přišlo to až po čtyřicítce. Ano, jako teď jsem si se svým jménem nikdy neužil.

V Mnichově Hradišti, odkud pocházím, bylo Bobků jako v králíkárně, takže moje příjmení tam nikomu zvláštní nepřipadalo, dokonce ani spolužákům na prvním stupni základní školy ne. Avšak ředitel zoo, který se jmenuje Bobek, to je přímo mediální téma, hlavně kolem Silvestra. Za zoo Bobek, za botanickou zahradu Větvička, za Horskou službu Chlad, za sexuology Šuk – a hned je z toho celý článek.

Nedávno jsem však se svým jménem překvapivě zabodoval i v zahraničí. Jistě, už dříve těch pět písmen bez háčků a čárek různí recepční či policajti dokázali zkomolit ledasjak, nejčastěji na Bobeck, ovšem v  hotelu v kamerunském Yaoundé se podařilo skutečně nečekané. Vinou mého obtížně čitelného písma, nepozornosti recepčního a svébytného počítačového programu se ze mne na hotelovém účtu stala tato osoba:

Mme
MINOSCAU BOBEH
MOSCAU

SK, Slovaquie

To by jeden nevymyslel! Paní Minoscau z Moskvy na Slovensku… hm…

Jistěže jsem neodolal a svou novou identitu dal v plen přátelům na Facebooku. I s poznámkou, co na to asi řekne naše účtárna... Do účtárny jsem se zatím neodvážil, ale jeden z přátel suše opáčil: Můžeš být rád, že to napsali na účet a ne na letenku!

Svatá pravda. Můj kamarád Vojta Mrlík málem nadosmrti zůstal v Senegalu. Na letenku mu totiž uvedli Mr. Lik.

Takže to neberte, že si snad stěžuji - Bobek je ještě zlatý. Není-liž pravda, pane doktore Šuku a Vojto Mrlíku?

 

 

 

 

Psáno pro deníky VLP


Zeta II oddělená do malé ohrady na snímku z konce května. Foto: Kristýna Čechlovská, Zoo Praha

Prvním koněm Převalského, který se po stovkách let dotknul Zlaté stepi ve středním Kazachstánu, se loni v červnu stala klisna Zeta II. Narodila na jaře 2021 v Dolním Dobřejově a jméno dostala po slavné klisně narozené tamtéž v...

Palmový salon na dobové pohlednici z italského hotelu Florence. Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Ta stará pohlednice mi evokuje dobu sklonku 19. a počátku 20. století, kdy pro společenskou smetánku vznikaly na obou stranách Atlantiku přepychové hotely a kdy ho brázdily stále větší parníky. Nejlepšími příklady mohou být...




Přihlášení k newsletteru