Jak jsem pomohl Rumburakovi

„Vy jste Rumburak, že jo?“ oslovil pana Lábuse.

„Ano, to jsem,“ odpověděl mu Jiří Lábus hlubokým hlasem.

„Já se jmenuju Kevin.  Vážně umíte čarovat?“ otázal se Kevin se zlomyslným úsměvem.

„Jistě!“

„A proměníte mě v žábu?“

„Samozřejmě!“ odpověděl mu Jiří Lábus vysloveně strašidelnou intonací.  „Ale ještě si to rozmysli!“

„Tak mě proměňte!“

„Ty chceš být žabák!? Rozmysli si to! Zpátky už tě neodčaruju!“

„To nevadí. Proměňte mě!“ neúprosně se dožadoval Kevin.

„Opravdu to chceš?“

To už Jiří Lábus alias Rumburak hrál o čas a očima marně hledal Kevinovy rodiče. Ze svého místa jsem na ně dobře viděl. Se zjevným potěšením čekali, co se z toho vyvine. Napadlo mě, že synka pojmenovali podle brutálního spratka ze Sám doma. Od nich se pomoc rozhodně čekat nedala. A veškerá Rumburakova autorita mohla během vteřiny přijít vniveč.

„Proměňte ho Rumburaku,“ vložil jsem se do jejich debaty. „Žába se nám tu bude hodit.“

Pak jsem se obrátil na Kevina: „Neboj, nedáme tě ničemu sežrat. Budeš dole v teráriu.“

„V teráriu?!“ zarazil se Kevin.

„Jo. Neboj, nebudeš se tam mít špatně.  Ale zůstaneš v něm už natrvalo.“

„Tak jdeme na to,“ nadechl se Jiří Lábus.

„Sám jsem zvědav, v jaký druh žáby ho proměníte, Rumburaku!“

Zabralo to! Kevin se začal urychleně loučit - a já jsem se nadmul pýchou. Komu se kdy poštěstilo, aby pomohl Rumburakovi dostat se z bryndy!

Foto (c) Tomáš Adamec