Naděje pro Bikiru

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  25. 11. 2010


Už jen dny zbývají do okamžiku, kdy se pražská rodina goril rozroste o novou samičku. Jmenuje se Bikira, což ve svahilštině znamená „panna“, je jí patnáct let a většinu života pobývá v Belfastu. Zvláštní znamení: s oblibou chodí vzpřímeně.

GORILA BIKIRA_foto archiv Belfast Zoo

Bikira se narodila 12. srpna 1995 v Amsterodamu. Odchována nebyla gorilami, nýbrž lidmi, tudíž - i přes veškerou lásku, kterou jí bezpochyby věnovali - zcela nepřirozeně. Rané dětství pak prožila v gorilí školce ve Stuttgartu a odtud se v roce 1998 společně se samečkem Gugasem odstěhovala do Belfastu. Tam nejenže neměla mládě (s Gugasem se možná pokládají za sourozence, a proto je nezplodili), ale ani se nesetkala s žádným cizím mládětem. Nyní se navíc už dostala do věku, kdy by alespoň první porod měla mít za sebou.

Pražská rodina je tedy pro Bikiru velkou nadějí. Stane se v ní svědkem harmonické péče gorilí mámy Kijivu i obou „tetiček“ Shindy a Kamby o mláďata různých věkových kategorií a v Richardovi jistě získá vhodného partnera. Časem se zde snad dočká i vlastního mláděte...

V každém případě věříme, že její život – opakovaně poznamenaný nepřízní osudu – dostane v Praze novou náplň a nový smysl.

Ale platí to i naopak: také Bikira je nadějí pro naši pražskou rodinu goril nížinných.

 

Miroslav Bobek, pro pražskou mutaci týdeníku Sedmička

Seriema, foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Trochu mi to připomnělo kapitolu Pád rodu Votických v Čapkových Povídkách z jedné kapsy. Policejního úředníka dr. Mejzlíka navštíví archivář pan Divíšek, aby ho požádal o vyšetření zločinu z roku 1465. Dr. Mejzlík záhadu...

Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Když jsme před měsícem přivezli do Prahy prvního vombata, zavalily nás otázky. V následujících řádcích se je pokusím zodpovědět.




Přihlášení k newsletteru