V restaurantu pana Žohy

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  15. 11. 2010


Restaurant pana Žohy je výhradně pro zvané. Jedině proto se o něm nepíše v novinách, neobjevuje se v turistických průvodcích a nevysílala se z něj ještě žádná kuchařská show.

Přes evidentní exkluzivitu tohoto restaurantu je překvapivé, že cena pokrmů není nijak závratná. Vůbec nejdražší menu přijde na 620 Kč, ale naprostá většina položek se nachází na nesrovnatelně nižších cenových hladinách. Přitom se v restaurantu denně spotřebuje nejen 60 kg mořských a 80 kg sladkovodních ryb, 80 kg exotického ovoce nebo 100 kg zelí, ale rovněž nezanedbatelné množství hmyzu, hub či bambusu a hlavně exotických, v jiných zařízeních zcela nemyslitelných surovin a přísad jako jsou lišejníky, drcené akácie anebo dokonce červený jíl z jihoamerických řek!

Ještě překvapivější jsou ovšem kombinace, které se v restaurantu pana Žohy připravují. Na veřejnost již pronikly zmínky o grónské zmrzlině, jejíž hlavní součástí jsou makrely. Ta však nemusí být lákavá pro každého. Zato Africká směs à la termit ve vás přes svou kašovitou konzistenci vyvolá barvou i vůní téměř neodolatelnou chuť se do ní pustit! Navíc nutriční hodnotou odpovídá africkým termitům. Skládá se mj. z vařené mrkve, jablek, rýže, vajec, uvařeného hovězího masa a slazeného kondenzovaného mléka. Jako moučník se po této směsi doporučuje podávat živé moučné červy.

Ano, vím, že teď už musí přijít přiznání: Africká směs à la termit se připravuje speciálně pro hrabáče kapské. A pan Žoha je šéf krmivářů Zoo Praha. Jeho restaurant je však skutečně výjimečný!

 

Miroslav Bobek, pro pražskou mutaci týdeníku Sedmička

Zeta II oddělená do malé ohrady na snímku z konce května. Foto: Kristýna Čechlovská, Zoo Praha

Prvním koněm Převalského, který se po stovkách let dotknul Zlaté stepi ve středním Kazachstánu, se loni v červnu stala klisna Zeta II. Narodila na jaře 2021 v Dolním Dobřejově a jméno dostala po slavné klisně narozené tamtéž v...

Palmový salon na dobové pohlednici z italského hotelu Florence. Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Ta stará pohlednice mi evokuje dobu sklonku 19. a počátku 20. století, kdy pro společenskou smetánku vznikaly na obou stranách Atlantiku přepychové hotely a kdy ho brázdily stále větší parníky. Nejlepšími příklady mohou být...




Přihlášení k newsletteru