Hon na lišku s Čingischánem

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  04. 11. 2010


Mongolský vojevůdce Čingischán v podání Omara Sharifa se na anglickém plnokrevníkovi prohání po vápencových skalách Balkánu – asi tak bych shrnul své první dojmy z klasického amerického velkofilmu, který byl natočen roku 1965 a který minulý týden uvedla ČT2.

Omar Sharif mongolského válečníka vůbec nepřipomínal, obydlí, v němž se odehrálo několik klíčových scén, rozhodně nebyla jurta a hory na chorvatském pobřeží si nemohly činit sebemenší nárok na podobnost s krajinou Centrální Asie. Budiž, to všechno by se dalo pominout. Ale ti koně, ti ne!

Mongol stojící ve třmenech a jeho podsaditý kůň, podobný divokému koni Převalského, tvoří jediný svébytný a naprosto charakteristický celek. Když se stanete svědky jejich divoké jízdy, přiblížíte se Čingischánovi a jeho době.

A najednou je tu Čingischán na vyšlechtěném plnokrevníkovi? Čingischán, který vypadá jako anglický lord při honu na lišku?! Žasnul jsem, ale díval jsem se dál.

K vlastnímu překvapení jsem vydržel až do konce.

Velkofilm s Omarem Sharifem si mě postupně získal a paradoxně na mne zapůsobil mnohem uvěřitelněji, než většina jiných filmů – včetně těch nejnovějších a nejnákladnějších -, které jsem viděl v poslední době. Navzdory rysům hlavního představitele, navzdory krajině, dokonce i navzdory vyšlechtěným koním...

Dobrý film. Jenom zkrátka nebyl o Čingischánovi a o Mongolsku.

 

Psáno pro pražskou mutaci týdeníku Sedmička


Na izolaci a charakterizaci pederinu prý bylo v 80. letech minulého století třeba nasbírat 25 milionů drabčíků Paederus fuscipes. Dnes je již možné tento jed syntetizovat v laboratoři. Foto Dragiša Savić

Letošní Návrat divokých koní jako by pronásledovalo deset ran egyptských. Jedna z nich postihla v kazašské stepi tři mé kolegy.

Foto: Ami Vitale

Tři snímky zachycují tři klíčové události letošního Návratu divokých koní. Pořídili je americká fotografka Ami Vitale, můj kolega ze zoo Oliver Le Que a já.




Přihlášení k newsletteru