Velká kniha

Znal jsem ji už v dětství, jen tehdy ještě neměla podobu knihy. Vycházela po malých částech na špatném papíře v časopise. Avšak již tehdy jsem s jejím obsahem strávil spoustu času, o němž jsem dodnes přesvědčen, že nebyl ani v nejmenším ztracený. V tom čase jsem se  – s rukama zapatlanýma lepidlem - učil úctě k minulosti a ke kráse, stejně jako trpělivosti a preciznosti.

Teď mám před sebou Velkou knihu vytištěnou na kvalitním papíře a krásně svázanou, jenže narozdíl od dětství se jejím obsahem zaobírám už jen platonicky. Listuji v ní, obdivuji barvy a tvary, a v duchu si slibuji, že jednoho dne vezmu nůžky, pravítko, skalpel, lepidlo a pustím se do ní stejně, jako jsem to dělával před lety. Vím však, že si nejspíš jen  buduji sen, na jehož naplnění nenajdu ani čas, ani klid.

Tím spíš chci této knize a hlavně jejímu autorovi vzdát hold.