Erben a Erben

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  16. 09. 2010


Z borových lesů plných borůvek jsme s dětmi vyšli na stráň nad Miletínem. Odtamtud už jsme do městečka pokračovali po naučné stezce věnované zdejšímu rodákovi Karlu Jaromíru Erbenovi a na náměstí stanuli pod jeho pomníkem.

K. J. E. se z něj dívá přímo před sebe, ale kdyby uhnul očima lehce doprava, spatřil by výstavný dům, na němž velké nápisy hlásají:
ERBENOVY MILETÍNSKÉ MODLITBIČKY

CUKRÁŘSTVÍ – ZALOŽENO 1820

Pochopitelně víc než autor Kytice zajímalo naše děti právě cukrářství s perníkovými modlitebními knížkami. Společně s manželkou jsme však doufali, že prohlídka básníkova rodného domku jejich zájem jak o něho, tak především o jeho dílo alespoň trochu povzbudí.

Bohužel, nestalo se... Rozhodli jsme se tedy vzít vše do vlastních rukou. Koupíme Kytici a budeme z ní dětem předčítat!

Rozběhli jsme se po městečku.

Chyba lávky! Miletínští svému slavnému rodákovi sice postavili pomník, ale Kytici v Miletíně nekoupíte, i kdybyste ji zlatem vyvažovali!

A tak jsme skončili v Erbenově cukrářství... Nad modlitbičkami jsem tam smutně přemítal o trvalosti básníkova odkazu a (ne)kulturnosti dnešní doby. Když však cukrářka přinesla čerstvě upečený borůvkový koláč, řekl jsem si, že koneckonců i cukrářské výrobky patří k národnímu odkazu, zvlášť mají-li téměř dvousetletou tradici a jsou z místních surovin, a nadechl se k otázce, kdopak ty borůvky nad Miletínem natrhal. V posledním okamžiku jsem si to ale rozmyslel. Co kdyby byly z Makra?!

 

Psáno pro pražskou mutaci týdeníku Sedmička


Na izolaci a charakterizaci pederinu prý bylo v 80. letech minulého století třeba nasbírat 25 milionů drabčíků Paederus fuscipes. Dnes je již možné tento jed syntetizovat v laboratoři. Foto Dragiša Savić

Letošní Návrat divokých koní jako by pronásledovalo deset ran egyptských. Jedna z nich postihla v kazašské stepi tři mé kolegy.

Foto: Ami Vitale

Tři snímky zachycují tři klíčové události letošního Návratu divokých koní. Pořídili je americká fotografka Ami Vitale, můj kolega ze zoo Oliver Le Que a já.




Přihlášení k newsletteru