Přilba

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  22. 07. 2010


Starožitník na tržišti v Yaoundé měl bezbřehou snahu mi cokoli prodat. Nakonec zpod polic vytáhl zelenou armádní přilbu. Po obvodu ji zdobily výrazné prolisy a vepředu nesla trojbarevný znak. Výraznější poškození měla jen na vrcholku - jako by tam patříval bodec. Díky tomu mi připomněla prastaré fotografie vojáků z vilémovského Německa. Napadlo mě, že by mohla pocházet z koloniálních dob, kdy se v Kamerunu angažovali právě Němci.

Potom k ní starožitník připevnil ještě ozdobné křídlo, které jí dodalo ještě pozoruhodnější vzhled. Ano, přiznávám, že mě tenhle artefakt zaujal!

Vzal jsem přilbu do ruky. K mému překvapení byla neskutečně lehká. Kdosi ji k nerozeznání od pravé ocelové vyřezal – ze dřeva!!!

Vzpomněl jsem si na článek, který jsem kdysi četl v jakémsi magazínu. Pojednával o africkém vesničanovi, jenž natolik toužil po autě, že si sestavil vlastní. Rovněž ze dřeva, šlapací...

Ovšem armádní přilba vyřezaná ze dřeva, tedy věc naprosto popírající hlavní účel svého předobrazu, v mých očích africké šlapací „auto“ ještě předstihla. Kdo, kdy a proč ji asi pracně vyrobil? A nač přitom myslel?

Dřevěnou přilbu jsem samozřejmě nakonec koupil. A tím spíš by mě zajímaly odpovědi na moje otázky. Ale když se mi je nepodaří najít, nevadí. Můžu si nad svým nejbizarnějším africkým suvenýrem vymýšlet spoustu možných vysvětlení a příběhů.

Psáno pro pražskou mutaci týdeníku Sedmička


Na izolaci a charakterizaci pederinu prý bylo v 80. letech minulého století třeba nasbírat 25 milionů drabčíků Paederus fuscipes. Dnes je již možné tento jed syntetizovat v laboratoři. Foto Dragiša Savić

Letošní Návrat divokých koní jako by pronásledovalo deset ran egyptských. Jedna z nich postihla v kazašské stepi tři mé kolegy.

Foto: Ami Vitale

Tři snímky zachycují tři klíčové události letošního Návratu divokých koní. Pořídili je americká fotografka Ami Vitale, můj kolega ze zoo Oliver Le Que a já.




Přihlášení k newsletteru