Trochu jiní lidé

Samozřejmě, že ne! Není ani nemotora, aby svého vlastního potomka zašlápl, ani psychopat, aby mu chtěl ublížit. Kde se ta představa, že gorilí samec je tupý či bezcitný hromotluk, ještě bere? Vždyť Richard se chová jako každý správný otec: dbá o klid a bezpečí své rodiny.

Shodou okolností chvíli poté, co jsem zmíněný dotaz zodpověděl, musel Richard zasáhnout a zjednat v pavilonu pořádek. Nezbylo mu, než usměrnit Moju. O jejího mladšího sourozence Tatua se totiž po narození třetího mláděte začala starat „tetička“ Kamba, která se dosud věnovala právě Moje. A to naše Moja hodně těžce nese a vyvolává rozbroje. Chová se stejně jako žárlící dítě!

Mockrát jsem řekl, že gorily pro mne jsou „jen trochu jiní lidé“, a žárlivost Moji i Richardův zákrok mě v tom ještě víc utvrdily. Cestou domů jsem znovu přemítal, jak jsou gorily úžasné a jak je vůbec možné, že jim někdo ještě dokáže tak křivdit.