Deficit

Můj mailový deficit roste dokonce ještě rychleji než deficit státního rozpočtu! O víkendech se vracím k nezodpovězeným zprávám. A jsou to návraty do stále vzdálenější minulosti. Vybavuje se mi při nich povídka o fotografovi, který exponoval nové a nové filmy, ale se zpracováním snímků se postupně dostal až
do mnohaletého skluzu.
Namísto snímků ze svatby pak zákazníkovi odevzdával záběry z jeho první cesty do školy. Jistěže to tak nemůže pokračovat donekonečna. Jednoho dne musí přijít velký třesk. To až překročím hranici, kdy bych se k nezodpovězeným mailům ještě vracel. Co bude pak? Zhroutí se svět OE anebo se nestane vůbec nic? Nevím- a marně si snažím vybavit, jak skončila povídka o fotografovi. Také on přece jednoho dne musel překonat tuhle hranici. Pravda, vracel se o desítky let, zatímco u mne jsou to teprve týdny. Jenže doba se mění a zrychluje! A jak o tom tak přemýšlím, můj mailový deficit roste a roste a roste.

Psáno pro pražskou mutaci týdeníku Sedmička