„Jé, prohlídneme si hovínka, mami!“ zaradovala se.
„Teď ne!“ rozhodla maminka.
„Až u oběda, Helenko,“ zavtipkoval tatínek. „Nejdřív se jdeme podívat na zvířata.“
Myslím, že začít marketingově pracovat s motivy zvířecího trusu nebyl špatný nápad. Odvážný jistě. Špatný nikoli.
Marná sláva, nejen k zoo, ale k životu vůbec přece patří i ten trus. Někdy dokonce může být životně důležitý – a to nejen pro vrubouna. Vždyť celé civilizace závisely na dostatku živočišných hnojiv!
Trus kupodivu může také zaujmout. Vzpomínám si, jak jsem ve střední Africe s úžasem hleděl na semenáček rašící z hromady, kterou na pěšině zanechal pralesní slon. Kdyby semínko neprošlo jeho zažívacím traktem, nikdy by nemohlo vyklíčit.
Těší mě, že „trusová“ kampaň spoustu lidí pobavila. Přesto rozumím a omlouvám se těm, kdo nám píší rozhořčené dopisy a e-maily. Trus se zkrátka všude nehodí. Například do poděkování za sponzorský příspěvek. Proto slibuji, že trusem už budeme šetřit. Jako že se Bobek jmenuju!

Psáno pro pražskou mutaci týdeníku Sedmička