Hey frog! Záchrana žabky corroboree

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  09. 07. 2022


V Albury v předhůří Australských Alp nás David Hunter pozval k sobě domů. V jeho obývacím pokoji mě zaujala zvláštní dekorace. Představte si, že lijete olovo do vody – a vzniklé útvary zvětšíte na půl nebo tři čtvrtě metru.

Dvojice paropuch corroboree. Foto Miroslav Bobek Dvojice paropuch corroboree. Foto Miroslav Bobek

„To bylo služební auto,“ vysvětlil mi Dave. „Úplně se roztavilo při požárech na začátku roku 2020. Třeba tohle,“ ukázal na jeden z artefaktů, „býval disk kola.“

Panejo!

Byly to právě důsledky požárů, které sem přivedly i nás. Dave se roky zabývá záchranou drobných, velmi zajímavých žabek, paropuch corroboree. Před požáry jich ještě asi padesát přežívalo ve volnosti v Národním parku Kosciuszko a další tam byly z chovů v Zoos Victoria přeneseny do uměle zřízených „výběhů“. Tři ze čtyř těchto zařízení však zničil oheň a panovaly obavy, že žádná z paropuch v nich nepřežila. A jak mohli dopadnout poslední volně žijící jedinci, o tom raději nepřemýšlet… Tehdy jsme se přihlásili k podpoře aktivit na záchranu paropuchy corroboree a doposud do nich investovali přes čtyři miliony korun.

Krajina v Národním parku Kosciszko v dubnu 2022. Foto Miroslav Bobek

Když jsme s Davem letos v dubnu projížděli Národním parkem Kosciuszko, na mnohých místech se před námi do nedohledna rozprostíraly mrtvé kmeny stromů – ale pod nimi se zelenal podrost. A navzdory veškeré děsivosti požárů se zachránilo také mnoho zvířat. Včetně části paropuch corroboree.

„Přežila jich asi třetina,“ vykládal mi Dave, zatímco mi vysoko v horách před jedním z nově vybudovaných zařízení pro paropuchy stříkal na boty fungicid; vůbec nejdůležitější příčinou ohrožení těchto žab je totiž houbové onemocnění chytridiomykóza a je třeba bedlivě je chránit před nákazou. Než jsme vstoupili do „výběhu“, Dave mi ještě podal jednorázové rukavice a upozornil mě, ať uvnitř chodím s nejvyšší opatrností, hlavně ať nestoupám na kusy dřev a na kameny, pod nimiž mohou být paropuchy, abych nějakou nezašlápl. Nu, po pár krocích jsem ho raději pustil před sebe. Brzo držel v ruce první žabku a položil mi ji na ruku. Byla nádherná!

Autor s Davidem Hunterem a paropuchou corroboree. Foto Zuzana Holubová

Když Dave vrátil paropušku do jejího úkrytu, zeptal jsem se, co jedinci ve volnosti. A jak je vůbec tady, v těch rozlehlých horách, hledají?

„Zbývá jich asi třicet,“ odpověděl mi Dave. „A našel jsem je tak, že v době jejich rozmnožování jsem chodil po horách a volal…“ Dave se zhluboka nadechl a zařval: „Hey frog!!!“

Myslel jsem, že si dělá legraci. Ale nedělal. Samci reagují na silné zvukové podněty – a volání „Hej, žábo!“ při jejich hledání opravdu dobře funguje.

Ani jsem se Davea nemusel ptát, o čem sní. Je to jasné. O době, kdy bude chodit po horách a na jeho volání budou odpovídat stovky a tisíce samečků paropuch corroboree…

David Hunter v jednom ze zařízení pro paropuchy corroboree. Toto se skládá z kovových „skruží“, jinde jde o velké obdélníkové prostory. Foto Miroslav Bobek

 

Psáno pro MF Dnes

 


Jane Goodall a Miroslav Bobek. Foto Václav Šilha

Tento týden jsme pokřtili knihu Ryšavý knihovník. Stejně jako předchozí výbory mých sloupků – nutno říci, že rozšířených a doplněných a spoustu fotografií – nese podtitul a další zápisky ředitele zoo. Čím se Ryšavý...

Na letišti v Praze-Kbelích přistál minulý pátek odpoledne armádní letoun CASA, kterým jsme ze Španělska přivezli gorilí samičku Duni. Další velký krok jsme tak měli úspěšně za sebou – a je třeba poděkovat Vzdušným silám...




Přihlášení k newsletteru