Sobek zobrazovaný nejčastěji jako muž s krokodýlí hlavou byl ve starověkém Egyptě spojován s plodností, vojenskou zdatností a faraónskou mocí. Sloužil také jako ochranné božstvo. V chrámech zasvěcených Sobekovi chovali kněží krokodýly pokryté šperky a uctívali je. Poté, co tito krokodýli uhynuli, byli nabalzamováni, umístěni do sarkofágů a pohřbeni v posvátné hrobce. Až do našich dob se tak zachovala nejenom výtvarná ztvárnění boha Sobeka, ale i mumie krokodýlů, případně jejich mláďat a vajec.

Velmi dlouho se předpokládalo, že bůh Sobek byl spojen s krokodýlem nilským (Crocodylus niloticus) a že k tomuto druhu patří i egyptské krokodýlí mumie. Ostatně jiný druh krokodýla z Nilu ani znám nebyl. Pouze francouzský učenec Étienne Geoffroy Saint-Hilaire přišel s jiným názorem. Když se na přelomu 18. a 19. století účastnil Napoleonovy výpravy do Egypta, shromáždil i sbírku mumií, a na jejím základě pak popsal zcela nový druh krokodýla, kterému dal vědecké jméno Crocodylus suchus. Bohužel tuto klasifikaci vědecká komunita neakceptovala.

Muselo uplynout téměř dvě stě let, než se za pomoci genetických analýz ukázalo, že krokodýli považovaní za příslušníky jediného druhu Crocodylus niloticus patrně patří ke dvěma zcela odlišným druhům. Není bez zajímavosti, že toto poznání přinesl výzkum podivných krokodýlů „nilských“ žijících v Mauritánii, kteří byli mezi místními obyvateli známi tím, že nikdy nenapadají plavce. To je velký rozdíl oproti skutečným krokodýlům nilským, kteří jsou pro člověka mimořádně nebezpeční.

Další léta a další výzkumy pak přinesly přinejmenším dvě velká překvapení:

1. Krokodýli považovaní doposud za krokodýly nilské patří ve skutečnosti ke dvěma druhům – krokodýlu nilskému (Crocodylus niloticus) a krokodýlu západoafrickému (Crocodylus suchus) –, přičemž krokodýl nilský je dokonce blíže příbuzný americkým krokodýlům (například svou útočností proslulému krokodýlu kubánskému) než krokodýlu západoafrickému.

2. Geoffroy Saint-Hilaire měl pravdu: staroegyptští mumifikovaní krokodýli patří k druhu C. suchus, krokodýl západoafrický. Jak se ukázalo, ten žil ještě na počátku 20. století i v Nilu. A ve starověkém Egyptě si ho kněží cíleně vybírali pro své chrámy! Ostatně již Hérodotos popsal, že v chrámech držení krokodýli byli menší a poslušnější, takže bylo snazší je chytit a ochočit.

Není to fascinující?! Chrám v Kom Ombo i tamní muzeum jsem – vedro nevedro – zkrátka musel vidět.

 Psáno pro MF Dnes