Zátahy na bushmeat – maso divokých zvířat – proudící z kamerunské rezervace Dja by vedle práce v samotném chráněném území měly patřit k běžné činnosti „ecoguards“. Svého času ale bohužel ustaly, což nás vedlo k tomu, abychom svou podporu v této oblasti pozastavili. Když po změně vedení rezervace došlo k jejich obnově, také my jsme posléze obnovili svou materiální pomoc.

Zabavování bushmeatu, kterého jsme se účastnili, probíhalo za nadávek, ale i smíchu pasažérů. Obdivoval jsem přitom trpělivost strážců, zejména jejich velitele Franka, který pachatelům dopodrobna vysvětloval, v čem je jejich jednání špatné. Pokusím se – byť s důrazem na jiné skutečnosti a velmi stručně – o totéž pro vás.

Obvyklá evropská představa je taková, že vesničané loví divoká zvířata proto, že jinak by se k masu nedostali. To není pravda, i na okraji pralesa se běžně chovají malá prasátka nebo slepice. Stejně tak není pravda, že ochranou divokých zvířat odsuzujeme chudé lidi k tomu, aby trpěli hladem. Lovit se totiž smí – ovšem pouze pro vlastní potřebu a jenom ty druhy zvířat, které nejsou chráněné. Ve skutečnosti tak jde především o boj s hluboce zakořeněnou oblibou bushmeatu a také se snahou si přivydělat. Ostatně všechno, co strážci v obou minibusech zabavili, bylo určeno k prodeji.

Při tomto zátahu vyvázli majitelé bushmeatu s domluvou. Pouze dvě ženy, které se pokusily utéct, musely do Somalomo k výslechu. Zabavený bushmeat strážci večer prodali – dělá se to tak proto, aby nepřišel nazmar, což by bylo pro místní obyvatele pobuřující; utržené peníze se odvádějí státu. A pokud jde o krokodýla, ten se ve stínu a ve vodě přece jen trošku vzpamatoval, takže jsme ho vzali k řece Dja a tam ho vypustili na svobodu.

Psáno pro MF Dnes