Nejmenší kytovec (téměř) vyhuben

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  06. 11. 2021


Minulý týden jsem téměř současně zaznamenal dvě zprávy. Ta první byla o videu kampaně „Nevolte vyhynutí“. Skvěle animovaný dinosaurus v tomto videu nakráčí na zasedání Valného shromáždění OSN a v plamenné řeči o nezbytnosti zlepšení boje proti klimatickým změnám prohlásí: „My jsme aspoň měli asteroid. Ale jaká je vaše výmluva?“ Druhá zpráva působila zdánlivě optimisticky. Psalo se v ní, že v říjnu se v Kalifornském zálivu podařilo zjistit přítomnost nejmenšího kytovce světa – vaquity – a že tedy ještě nevyhynul. Bohužel skutečnost je taková, že vaquita je s nejvyšší pravděpodobností odsouzena k zániku.

Sviňucha kalifornská neboli vaquita. Foto: Paula Olson, NOAA; zdroj: Wikimedia Commons Sviňucha kalifornská neboli vaquita. Foto: Paula Olson, NOAA; zdroj: Wikimedia Commons

Vaquita zní celkem poeticky, ve španělštině to ovšem znamená „kravička“, což je koneckonců pořád ještě lepší než české sviňucha kalifornská. Nehledě na to je vaquita velmi roztomilé zvíře s černě lemovanými očima, které je (na kytovce) natolik drobné, že by se vám vešlo doma do vany. Patří k endemitům Kalifornského zálivu, odkud byla popsána až roku 1958 – a to ještě pouze podle na břehu nalezených lebek. Skutečně detailně popsat její vzhled se podařilo až roku 1985. Bylo to dáno jejím velice skrytým způsobem života ve velice malém kousku moře.

Vaquita začala být mexickými úřady chráněna ještě předtím, než se pořádně zjistilo, jak vypadá – v roce 1975. Jenže to byla ochrana ryze formální. Berme následující čísla s určitou rezervou, ale trend je jasný: v roce 1997 bylo napočteno 567 vaquit, v roce 2008 asi 245, 2015 již 97, 2017 snad 30, 2018 jen 12 a 2019 údajně 10. Hlavní příčinu všichni dobře znají. Vaquity se stávají vedlejšími obětmi rybolovu, zejména lovu do tenatových sítí. Rozhodující roli přitom hraje nelegální lov ryby smuhy MacDonaldovy. Plynový měchýř této velké ostnoploutvé ryby se podle The New York Times prodává v Číně až za 20 000 dolarů. Využíván je – jak jinak – v tradiční čínské medicíně. Jde o tak výnosný byznys, že se do pytláctví zapojily i mexické drogové kartely.

V uplynulých desetiletích a zejména letech byl pochopitelně vyvíjen tlak na mexickou vládu, aby brala ochranu vaquity vážně, aktivisté se snažili narušit nelegální rybolov, dokonce proběhl neúspěšný pokus o vytvoření záchranného chovu v lidské péči – jenže vaquit dál a dál neúprosně ubývalo. Přesto ještě před pár lety přetrvávala naděje. Politici řečnili a přijímali závazky, vybíraly se peníze. A pak jako by se na vaquitu pozapomnělo.

Až přišla poslední rána. Letos v létě Mexiko zrušilo zákaz rybolovu v oblasti výskytu posledních vaquit. Jsem přesvědčen, že tím je definitivně rozhodnuto. Vyhynutí, opravuji: vyhubení, vaquity je nejspíš neodvratné – a v úvodu zmíněná zpráva na tom nic nemění. Jde o flagrantní selhání mnohých, v první řadě mexické vlády. A pro toto selhání neexistuje žádná omluva ani výmluva. Přitom – na rozdíl od boje proti klimatickým změnám – stačilo jen relativně málo.

 

Psáno pro MF Dnes


Seriema, foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Trochu mi to připomnělo kapitolu Pád rodu Votických v Čapkových Povídkách z jedné kapsy. Policejního úředníka dr. Mejzlíka navštíví archivář pan Divíšek, aby ho požádal o vyšetření zločinu z roku 1465. Dr. Mejzlík záhadu...

Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Když jsme před měsícem přivezli do Prahy prvního vombata, zavalily nás otázky. V následujících řádcích se je pokusím zodpovědět.




Přihlášení k newsletteru