Jak se divocí koně dostali až do Prahy

Minulou neděli uplynulo sto let ode dne, kdy byl do Československa dovezen první kůň Převalského. Šlo o hřebce Aliho, kterého z Halle získal prof. František Bílek a umístil ho na školním statku v Netlukách. Později následovala klisna Minka. A byli to právě tito dva koně Převalského, kteří se stali zakladateli pražského chovu.

V souvislosti s výročím příchodu Aliho do Prahy se blíže podívejme na to, co mu předcházelo.

První živí koně Převalského se dostali v březnu 1899 do rezervace Askanija-Nova (tehdy na území Ruského impéria, dnes Ukrajiny) a poté je do Ruska následovali další jedinci. To však již probíhala největší a z našeho pohledu nejdůležitější výprava, kterou financoval německý obchodník se zvířaty Carl Hagenbeck. Jejím cílem bylo dovézt koně Převalského na Západ.

Organizací celé akce pověřil Hagenbeck obchodníka Wilhelma Griegera, který se v zimě 1900–1901 vydal na cestu do Kobdo, dnešního Khovdu v Mongolsku. Jel nejprve sibiřskou drahou přes Moskvu k Obu, poté asi 250 verst na saních do Bijska (versta byla něco přes kilometr) a nakonec pokračoval 700 verst na koních a velbloudech. V Kobdu pak najal stovku Mongolů a vydal se s nimi hledat divoké koně.

Vlastní odchyty Griegerovy expedice probíhaly zhruba v oblasti, kam nyní koně Převalského vracíme. Jejich průběh popsal Hagenbeck takto: „Koně mají ve zvyku několik hodin vyležeti u napajiště. Kryjíce se plíží se k nim hordy Mongolů se svými koni, a na dané znamení vrhne se celá společnost za hlučného křiku na odpočívající stádo, jež vyskočí a zděšeně pádí na step.(…) Ubohá hříbata, která nedovedou ještě dosti rychle utíkati a záhy, když ubývá jim sil, zůstávají za stádem. S nozdrami leknutím a vysílením rozšířenými a horečně oddychujíce zastavují se a jsou chytána kličkou na dlouhé tyči upevněnou.“

Jestliže vlastní odchyt koní Převalského byl podle všeho děsivá podívaná a mnoho dospělých zvířat při něm bylo zastřeleno, nezadal si s ním ani transport hříbat. Hagenbeck píše: „Ve mnohé hornaté krajině jest za dne třináct až dvacet stupňů tepla, v noci však klesá teplota až na bod mrazu. Pro mnohá z mladých zvířat jsou útrapy cestovní přílišné, hynou přese vši péči cestou.“

Cesta z Kobdo k Obu, odkud bylo možné pokračovat lodí, trvala podle pozdějších vzpomínek 50 dní a hříbata nesli po dvojicích velbloudi. Je s podivem, že 27. října 1901 dorazilo do Hamburku 28 hříbat živých…

Dvě z nich – hřebce a klisnu – zakoupil císař Vilém pro Zemědělský institut univerzity v Halle. A o dvě desetiletí později vnoučata tohoto páru koní Převalského přicestovala do Prahy: nejprve 17. října 1921 hřebec Ali a po něm 21. ledna 1923 klisna Minka. Začala tak dlouhá cesta, která v naší době vrcholí návratem divokých koní do jejich domoviny.

Psáno pro MF Dnes