„Noví luskouni“ s ostny a bezoárem

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  17. 10. 2020


Luskouni byli celá léta obchodováni v počtech milionů a milionů jedinců. Až po dlouhé době – a kdo ví, jestli ne příliš pozdě – se začalo pracovat na jejich účinnější ochraně. Snažíme se k ní také přispět. Spolufinancovali jsme Pangolarium v Laosu a vznik obdobného zařízení se chystáme podpořit v Indonésii. Do smlouvy přitom dáváme formulku, že tato záchranná stanice bude sloužit nejen luskounům, ale i dalším druhům savců. Má to dobrý důvod: Ve stejné situaci, jako byli před deseti lety luskouni, jsou dnes v jihovýchodní Asii dikobrazi. Byznys s nimi se podle všeho rozjel do vysokých obrátek a reálně začíná hrozit, že početnost některých druhů se ocitne na prudce sestupné křivce.

Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Jestliže důvodem k obchodu s luskouny je jejich maso a především šupiny, pak v případě dikobrazů jde o maso, ostny – a zejména bezoár. Ten vzniká u přežvýkavců nebo právě u dikobrazů hromaděním a stlačováním nestrávených zbytků potravy. Nejprve jde o vláknité smotky, které postupně získávají oválný tvar a usazují se na nich další látky, takže nakonec připomínají kameny. Samo slovo „bezoár“ má původ v perském „pád zahr“, což znamená „protijed“ – a to nám osvětluje, proč byl bezoár po celá staletí vysoce ceněnou komoditou i v Evropě. Jeho cena tu prý dosahovala až čtyřicetinásobku ceny zlata.

Na rozdíl od Evropy, v Asii zájem o bezoár nikdy neustal a nynější poptávku po dikobrazím bezoáru táhne především Čína. Jak se zdá, významná část obchodu běží po internetu, a tam se také dozvídáme, k čemu je tento bezoár dobrý: Údajně léčí horečku dengue, choroby jater, infekční onemocnění, a dokonce rakovinu. Aktuálně se objevuje rovněž argumentace, proč vzhledem ke svým účinkům jistojistě pomáhá proti covidu-19...

Asi nemusím zdůrazňovat, že žádné léčivé účinky bezoáru nebyly prokázány a že jde o sázku na lidskou pověrčivost, či rovnou o zneužívání těžké situace nemocných. A s tím vším je samozřejmě spojen výnosný byznys. Například za valoun dikobrazího bezoáru o hmotnosti 38,4 gramu požaduje prodejce 3 800 USD. Sto dolarů za gram – a to je podle loni zveřejněného průzkumu ještě velice příznivá cena.

Kolem obchodu s dikobrazím bezoárem je více nejasností než konkrétních informací. Třebaže jsou dikobrazi někde chováni také na farmách, řada, ne-li většina, zákazníků preferuje bezoár z divokých zvířat. Jejich zdrojovými oblastmi jsou jihoasijské státy – Indonésie, Malajsie a další –, ale kolik je kde pobito dikobrazů, nikdo netuší. Přitom ne každý dikobraz má v sobě bezoár; odhady pracují přinejmenším s poměrem 1 : 10.

Naopak jisté je, že nezbývá příliš času zasadit se o účinnou ochranu dikobrazů a o eliminaci obchodu s jejich bezoárem. Zatím se však bohužel spíše zdá, že se zopakuje podobný scénář jako v případě luskounů.

Psáno pro MF Dnes


Slavnostní předávání terénního auta a motocyklu. Zleva: pracovník organizace Pomáháme jim přežít – Mongolsko S. Dalajceren, ředitel národního parku Nömrög D. Naranbátar, Miroslav Bobek, guvernér okresu Chalchgol E. Bjambadžargal, mongolistka Veronika Kapišovská, předseda okresního zastupitelstva P. Itgeltögs, ředitel Pomáháme jim přežít – Mongolsko O. Ganbátar. Foto: David Broda, Zoo Praha

Na samém východě Mongolska, v Chalchgolu, nás při naší srpnové návštěvě čekalo překvapení. Poté, co od nás ředitel národního parku Nömrög D. Naranbátar převzal nového Land Cruisera 79, který bude pomáhat při budování...

Ptakopysk v Meander River na Tasmánii. Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

V prosinci 2012 jsem napsal sloupek s titulkem Zvíře, které nemůžeme mít. Pojednával o ptakopyskovi a uváděl jsem v něm důvody, proč bychom ho mít měli. Ve stručnosti bych z tohoto svého textu připomněl ty...




Přihlášení k newsletteru