Plivník, vzácné mládě kapucína

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  09. 05. 2020


To ptáče mě zaujalo na první pohled. Jeho hnědé prachové peří kontrastovalo s holou, namodralou kůží na hlavě, s růžovým ozobím dravčího zobáku a jemně modrými linkami na očních víčkách. Nyní, když povyrostlo, už ztrácí svou roztomilost a začíná naplňovat mou představu plivníka známého ze slovanských pověstí. Pro sebe jsem si ho tak i pojmenoval: Plivník.

Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Plivník je úplně prvním mládětem supa kapucína, které se vylíhlo a je odchováváno v Zoo Praha. Tohoto nejmenšího afrického supa jsme měli již v 50. a 60. letech a znovu se k nám vrátil v roce 2012, avšak mláděte jsme se dočkali až letos. Konkrétně 11. dubna, kdy se Plivník vylíhnul.

Je to důležité mládě, a to nejenom proto, že je první. Podobně jako jiní supi, také sup kapucín se ocitl v úzkých, i když zpočátku si toho nikdo ani pořádně nevšiml. Ještě před deseti lety byl ve světové Červené knize uváděn jako „málo dotčený“ druh – jenže pak se velice rychle propadl hned o čtyři kategorie níž, mezi kriticky ohrožené druhy.

O tom všem bych možná nepsal, pokud by zrovna v době, kdy naši chovatelé Plivníka vypiplávají, organizace Vulture Conservation Foundation nezveřejnila alarmující zprávu ze západoafrické Guineje-Bissau. Podle odhadu VCF tam v posledních měsících bylo otráveno přinejmenším 1600 kapucínů. Spíše ale mnohem víc; i dva tisíce je opatrný odhad. Guinea-Bissau byla přitom doposud považována za jedno z významných útočišť tohoto druhu supa.

Důvod takto masového trávení kapucínů není úplně jasný, ale předpokládá se, že důvodem je jejich použití pro rituální a medicínské účely. V řadě afrických zemí přetrvává víra, že části supů léčí nemoci, přinášejí štěstí či zvláštní schopnosti, zvyšují inteligenci dětí a podobně. Tato víra je spolu s lovem supů kapucínů na maso či degradací prostředí jednou z významných příčin jejich razantního úbytku. Nynější supí genocida v Guineji-Bissau má snad souvislost s tamní nestabilní politickou situací a/nebo s vysokou poptávkou po supech z okolních zemí. V každém případě je to pro tamní populaci velká rána.

(Na okraj: Posledním letadlem se z Guineje-Bissau podařilo přepravit do Lisabonu tři kadávery. Jejich analýza ukázala, že všichni tři jedinci byli otráveni látkou z rodiny karbamátů, tedy jedem podobným tomu, jímž jsou dravci nelegálně tráveni také u nás. Naposled to byli tři orli mořští na jižní Moravě - za tím je také pověrčivost, byť jiného druhu.)

Odchov Plivníka v naší zoo je bezpochyby úspěch, jehož význam výše uvedené souvislosti jen podtrhují. Současně mě ale jímá beznaděj. Jsme jedním z pouhých čtyř chovatelských zařízení v Evropě, která letos kapucína rozmnožila – a proti tomu stojí přinejmenším šestnáct set mrtvých ptáků jen za poslední měsíce a jen v Guineji-Bissau. Ach jo, Plivníku...

 


Ovíječ skvrnitý. Foto Miroslav Bobek

Prý to celé vzniklo tak, že když Holanďané začali na Jávě s pěstováním kávovníku a vcelku pochopitelně nepřáli polnímu pychu, pražili si místní obyvatelé kávová zrnka, která prošla trávicím traktem ovíječů skvrnitých....

Zleva Konni, Granola a v pozadí Victoria II. Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

V Astaně bylo minulý týden setrvale pod nulou. Na tom však příliš nezáleželo, protože skoro celý náš čtyřdenní pobyt jsme tam strávili na schůzkách a jednáních.




Přihlášení k newsletteru